Irys v Číně

Tak jo, je na čase shrnout i mé pobyty v Dublinu a v Madridu. Dnes si dáme ale jen Dublin! Z Madridu mám totiž taky spousty fotek….

Dublin na mě čekal po Zürichu a také mi to udělalo radost, protože jsem tam ještě nebyla. Máme pobyt v Dublinu i s letem přes Edinburgh, ale to na mě naštěstí nevyšlo, protože je to pobyt kratší a únavnější. Na mě čekaly krásné dva dny.

Hned po příletu jsme docela koukali, že je tam zima fuuuj! Ale já byla vybavená, kabát, rukavice a šála v kufru, takže pohodička.

PRVNÍ DEN

…odpoledne jsme se domluvili s kokpitem, že vyrazíme do města a hlavně do Guinness Storehouse. Přidala se k nám i kolegyně Korejka. Kapitáni byli ze Singapuru / Ruska a piloti Číňani.

Začli jsme tedy u Guinnesse. Tento pivovar rozhodně stojí za návštěvu! Je to jedno z turistických míst v Dublinu, které ale určitě nemůžete vynechat. V sedmipatrové budově se dozvíte vše o vzniku tohoto piva, včetně ochutnávky a zkusíte si toho svého Guinnesse sami natočit. Nakonec můžete skončit v 7. patře, kde je bar s výhledem na Dublin a jedno pivo máte v ceně vstupenky.

Poté jsme se prošli až ke slavnému Temple Bar, ale bylo narváno, takže na večeři jsme zašli do české restaurace poblíž. Ne, že bych všude po světě vyhledávala české restaurace a stravovala se pouze tam (to dělají kolegové Číňani,…). Ale jak jsem zmínila kolegům, že je poblíž česká restaurace, tak kapitán ze Singapuru rozhodl, že můžeme jít tam zkusit něco českého. Těšilo mě, jak jim chutnal guláš a vepřový se zelím a knedlíky! I Plzeň měli dobrou 🍻

 

Pak jsme jeli zpět na hotel a domluvili se na další den.

DRUHÝ DEN…

Chtěli jsme do města, něco málo koupit a projít se. Počasí nám vyšlo skvěle, bylo sluníčko, tak ta zima nebyla ani tak znát.

Neminuli jsme Ha’penny Bridge, Grafton Street, Trinity College,… park St Stephen’s Green, kde už to bylo krásně podzimní…. a skončili jsme v baru, dát si Guinnesse na rozloučenou s Dublinem.

Tím 2 dny v Dublinu skončily a následující ráno po snídani se frčelo zpět do Pekáče ✈️ kapitán ze Singapuru byl super, během letu (v době jeho odpočinku) přišel pokecat a pozdravit 😄

Snad mi zase někdy vyjde Dublin, chtěla bych se podívat na Moherské útesy. Však víte, příroda mě bere tak nějak víc!

Článek mi zkrátil cestu vlakem zpět do Vídně… jistě, jasně, že jsem po příletu frnkla domů! Aby ne, pobyt od soboty do čtvrtečního dopoledne mi poskytl mnoho času 😄 zítra je ale čas na návrat zpět do „práce“ ✈️

Ahoooooooj!!! 🙋🏼‍♀️

Od posledního článku jsem měla super lety, hlavně nové destinace! A protože i dlouhé pobyty, tak mám dost fotek a do jednoho článku by se to snad ani nevešlo 😄 tak to trochu rozdělím!

Na letu z Toronta do Pekingu jsem se podívala, že už konečně zveřejnili nový plánek a mně dali let do Zürichu, což jsem vůbec nečekala. Je to nová destinace a měla jsem z toho faaaakt velkou radost.

Lety do Zürichu máme ze Shenzhenu 2x týdně, v pondělí a v pátek a mně vyšel pobyt od pátku od pondělí. Což je i tak paráda, protože se přistane v pátek brzy ráno a odlétá až v pondělí dopoledne. Celkově myslím, že máme super pobyty, většina aerolinek má jen pobyty na 24h a to stihnout něco vidět a trochu si odpočinout, netřeba zmiňovat jetlag a problémy se spaním? Uh. Obdivuji je 😄

PRVNÍ DEN

Po snídani jsem si užila dlouhou koupel – hotel máme boží, hlavně tedy ta vana ♥️, na chvilku se natáhla a odpoledne jsme šli do města. Já, kolegyně Korejka a jeden pilot, pak jsme potkali ve městě kapitána z Ruska, tak se k nám přidal.

Začalo bohužel pršet, ale v kavárně s dobrou kávou to ničemu nevadilo. Později jsme jeli zpět na hotel a tam si dali večeři, jídlo tam je také na jedničku, takže nemohu nic vytknout 😄 Domluvili jsme výlet na další den a konečně šli spát.

DRUHÝ DEN

… přidal se k nám další pilot a jeli jsme vlakem směr Neuhausen am Rheinfall, městečko na hranici s Německem. Kousek od vlakového nádraží jsou vodopády, kam jsme měli namířeno.

Místo mě překvapilo, jasně, nejsou to Niagarské vodopády, ale líbilo se mi, že to právě bylo takové postupné a menší, dalo se jet lodí kolem a uprostřed si vylézt na vyhlídku, kde to vidíte pěkně shora.

U vodopádů na druhé straně je i hezký zámeček, kam můžete doplout loďkou, nebo přejít přes most. My si dali výbornou klobásu a vydali jsme se zpět na nádraží a směr Zürich.

TŘETÍ DEN

… jela jsem na výlet jen s kolegyní Korejkou. Chtěla jsem trochu víc hory, přírodu! 😍 Zabookovala jsem výlet přes TripAdvisor – jeli jsme do městečka Weggis, odtamtud lanovkou pod horu Rigi, vláčkem na horu Rigi, dolů do Vitznau a odtamtud lodí do Luzernu. Jsem ráda, že jsem vybrala zrovna tento, protože průvodce byl s námi jen v autobuse k lanovce a pak jsme neměli nikoho za zadkem. Mohly jsme se tak zařídit podle sebe a vybrat si, jak dlouho chceme na hoře Rigi zůstat.

Z kolegyně jsem už ráno kvetla, přišla v kožené minisukni 😄 taky se pak klepala a mrzla. Ono se asi nedá očekávat, že to tam nahoře bude „trochu“ foukat a celkově bude chladněji, že…? Asi to má holka trochu jako Číňani, oblékat se hlavně aby to vypadalo dobře na fotky 🙄

Na hoře jsme se prošly, já si dala latté a koláč 😍 a alespoň nám bylo trochu tepleji. Pak jsme sjely vláčkem do Vitznau a tam jsme se přesunuly na velkou loď, kterou jsme dopluly až do Lucernu. Vyšlo krásně počasí, takže procházka po městě, slavný dřevěný most a pomalu jsme se chystaly na bus zpátky do Zürichu.

 

Takže 3 dny v Zürichu utekly jako voda, užila jsem si poslední snídani, nahodila uniformu a letělo se zpět.

Jinak bylo tam dost draho, na to se připravte, pokud někdy vyrazíte do Švýcarska. Ale na druhou stranu, ta příroda… to stojí za to alespoň jednou vidět!

Mějte se, já dopiju kafe a jdu se chystat na inaugurační let do Vídně ♥️

Irys 🙋🏼‍♀️

Konečně jsem se zase dočkala a nastal čas vzít si dovolenou! Naplánovala jsem si to na srpen s tím, že budu 10dní doma, pak chvilku zpět v Pekingu. No a nakonec cca týden v Torontu u Alekse (měl zrovna volno na univerzitě).

Takže jsem většinu srpna byla mimo Peking a velmi jsem si to užila! Achjo, jak se mi zase nechtělo zpět do Číňanova. V Čechách a Kanadě lidé běžně neplivou všude možně, včetně výtahů… Nechrchlají na veřejnosti. Jedí civilizovaně (zavřená ústa a nemlaskat!!!). Nezírají na cizince jak na blázny. Ach jo. Jak dlouho to tu ještě vydržím? No, ale zpět k dovolený.

DOVOLENÁ DOMA

Kromě výletu do Tisé do skal, Drážďan, oslavy narozenin švagrový a návštěvy v Praze jsem se pohybovala převážně doma, u ségry, nějaké ty kávičky v okolí a nákupy, ale jinak klídek pohoda 😊

Hned první den jsem si připomněla smažený sýr s hranolkami, ach. Jela jsem s mamkou a bráchou domluvit mamky velkou oslavu narozenin, která se koná tento druhý zářijový víkend. Tam nesmím chybět, takže již za hoďku se budu chystat na let!

Koupila jsem si s neteří stejné tričko, máme stejná jména, tak to chce i trička! Jinak klasika káva a dortík se ségrou… to je už tradice… další den se k nám připojil i švagr 🙂

Výlet do skal se ségrou a její rodinkou…. mám to tam ráda! V Čechách máme fakt krásná místa, na to, jak jsme malá země!

Pak má drahá švagrová měla kulaté narozeniny a čekal nás výlet lodí v Ústí a poté oslava – juchů tatarááák! A taky řízky, no, celkem fajn to bylo, haha.

Do Drážďan jsme jely s mamkou, ségrou a s nejstaršího bráchy Štěpánkou. Samozřejmě proběhl Primark (já si toho nenakoupila tolik, protože jsem byla v Primarku v Londýně v červenci a vcelku jsem nic nepotřebovala). Ale koupila jsem Aleksovi trička a boxerky, to jsem hodná! Pak  procházka městem, zmrzlinový pohár (kdy mě stresovaly vosy) a turecký dürüm.

Jela jsem do Prahy za kamarádkou Denčou, měly jsme super oběd, jely jsme k ní, aby mi ukázala nového pejska (někdo si pořídil psa a někdo kočku) 😀 Poté jsme se připojili k dalším kamarádům a nakonec jsem měla ještě domluvenou večeři s kamarádem Vaškem, takže to byl celkem plný den.

Předposlední den doma jsem ještě zajela se ségrou na tradiční kávu (já si ale dala opět ten ledový čoko drink s čerstvou šlehačkou a kousky čokolády a brownies ♥). Odpoledne, po návštěvě zubaře, už jsem byla doma a přijel zbytek rodiny na grilování. A fotka kocoura by neměla chybět.

Poslední den dopoledne mě mamka vezla na letiště, ale ještě před tím jsme měly dost času na oběd. No a pak už byl čas zase letět zpět, jako cestující… Přistála jsem do upršeného Pekingu a doma na mě čekal Dobby!

Měla jsem v Pekingu 4 dny a ty mi pěkně zaplnili letem – Šanghaj > Brusel. Jelikož to v Bruselu znám, tak jsem si na hotelu po přistání dala jen sprchu, snídani a jela jsem do Antwerp. Je to cca 40min vlakem a nikdy jsem tam nebyla. Moc pěkné město! Je to podobné Bruselu, ale zase to má trochu jinou atmosféru. Navštívila jsem i malinkou botanickou zahradu v centru. Nachodila jsem se  celkem dost, něco málo koupila, nafotila a jela jsem zpět směr Brusel. Už na mě padala únava jako blázen.

 

Druhý den v Bruselu jsem si jen zašla do posilovny (hurá, už to chtělo…), pak jsem odpočívala v pokoji a odpoledne jsme jeli směr letiště. Doletěli jsme do Shenzhenu, kde jsem se strachovala, že let zpět do Pekingu bude zrušen. Naštěstí jsme ale měli jen zpoždění kvůli dost velký bouřce, ale to mi nevadilo, já byla šťastná, že jsem doletěla! Musela jsem si vybalit, zabalit kufr na dovolenou část II. a spát jsem šla až někdy po druhé hodině ranní.

DOVOLENÁ V TORONTU S ALEKSEM

Pár hodin spánku a chystala jsem se zase do letadla, jako cestující! Ale jelikož jsem měla jen standby letenku, byla jsem docela ve stresu. Vystála jsem si kilometrovou frontu na check-in, pak mi řekli, ať si počkám do cca hodiny před odletem (zda tedy nakonec bude v letadle místo)… Já myslela, že je tam trefím! Od kolegyně, která letěla jako posádka, jsem věděla, že místo definitivně bude… No, tak jsem si počkala a hurá, konečně mi dali tu vytouženou letenku a já mohla letět přes bezpečnostní kontroly k nástupní bráně. Bylo mi jedno, kde a vedle koho budu sedět, hlavně, že poletím! Business class byla plná, ale na mě nakonec vyšla dvě místa v economy, tak super, nemusela jsem se mačkat. Doletěla jsem a nemohla jsem se dočkat Alekse, který na mě čekal na letišti. Hurá hurá, skoro týden spolu! ♥

Uvařili jsme hned druhý den bramboráky se zelím a s masem, ať si zvyká na českou kuchyni 🙂 a chutnalo mu! A čekala nás večeře s jeho rodiči, z toho jsem měla trochu strach. Ale to jen abych jim všecko rozuměla v angličtině! Ale proběhlo to hladce, rodiče jsou moc milí, zašli jsme do thajské restaurace, pokecali jsme a prý si mě oblíbili 😀 jo!

Kromě rodičů jsem o víkendu poznala další kamarády Alekse, byli jsme chvilku doma a pak zašli do baru, kde jsme si zahráli společenské hry, dali pivo a zkrátka to bylo fajn.

Navštívili jsme v Torontu akvárium, kam jsem chtěla už pár měsíců, ale byla jsem zklamaná. Moc lidí, s kočárky, nedalo se prohlédnout si všecko pořádně, těšili jsme se ven. Nakoupili jsme na večeři a jeli jsme domů. Klid, pohoda, relax a hlavně ticho.

Aleks mě vzal na Niagarské vodopády! Byl můj sen to vidět naživo. Takže to byl náš celodenní výlet a fakt je to… wow! Tolik vody a tak mokro a prostě… chápete, ne? 😀 Šli jsme i na tour za vodopády, poté na loď, kde je to jak kdybyste šli ven do největšího slejváku, ani ty jejich pláštěnky moc nepomohou 😀 ale stojí to za to, je to zážitek a doporučuji!

Nechtělo se mi samozřejmě letět zpět do Pekingu, nejradši bych tam zůstala. Samozřejmě jsme ale probrali s Aleksem nějaká vážná témata a vypadá to, že se tam ale stejně jednou odstěhuju ♥ No, uvidíme, jak to dopadne!!

Zpět jsem letěla v business class, protože bylo místo a znala jsem vedoucí letu 🙂 prospala jsem celý let. A hned další den jsem letěla kam, již tedy jako posádka? Do Toronta ♥ sranda. Tak jsem si ještě užila Alekse, zašli jsme na oblíbené sushi a bylo to fajn.

V Pekingu jsem se konečně potkala s Laurou a i s Káťou jsme zašly na oběd, pak jsem s Laurou doma montovala botník a nakonec i zrcadlový stolek. Jo, trochu nám hráblo. Ale Dobby nám při všem asistoval… Když jsem měla další den pohotovost, naštěstí mě nechali doma a nedali mi místní let, jo!

Dneska jsem odpočívala, ať jsem fit na let a trochu uklízela. Teď už píšu rychle a spěchááám se chystat na let do Prahy ♥

Mějte se zatím fájn!

 

 

To zase bude článek dlouhej jak noc! 😄 prostě jsem se k tomu nějak nedostala, bylo toho poslední dobou docela dost.

Měla jsem speciální let do Londýna. A co na něm bylo tak speciální? Letěli jsme na slavnostní předávání ocenění Skytrax! Tak jsme už samozřejmě předem věděli výsledky, že jsme v TOP 10 na 8.místě a dostali jsme další 3 ceny. Ono celé to Skytrax hodnocení mi přijde trochu nesmyslné, ale dejme tomu.

V posádce jsem měla samé fajn lidi, které už znám z různých akcí a letů, včetně Cory, se kterou jsem natáčela v květnu. Po příletu do Londýna jsme si dali večeři v hotelu (to bylo snad poprvý, co bych šla jíst společně s posádkou, haha). Další den nás čekalo brzké vstávání, nachystat se, abychom vypadali ťip ťop a jelo se do hotelu Langham (tam bych se jednou chtěla ubytovat!!!), kde se akce konala. Bylo to super potkat tam další zástupce aerolinek a pak si jít na podium pro ceny, fajn zážitek. Po akci na hotel převléci se a zpět do centra na večeři se šéfy. No, náročný to bylo 🍺

  

  

Na letu zpět jsme měly šéfy a jednoho bloggera, co na letu vše natáčel a hodnotil, video je pak zde:

Zpět v Pekingu jsem se moc neohřála. Byla jsem jen doma s kocourem a čekal mě let do Chicaga na 2 dny.

Do Chicaga jsem letěla poprvé! Takže zase něco nového. Let tam byla plná business class, ale jelikož jsem letěla s Felixem, (můj oblíbený vedoucí letu) který na letu hodně pomůže se servisem, bylo to fajn.

Byla jsem ale po přistání dost chcíplá, tak jsem spala jak medvěd a další den vyrazila do města.

   

Samozřejmě jsem si připálila ramena, dekolt a ruce, klasika. Kdo by čekal, že to slunce bude tak pálit při chození po městě, že…? Moc se mi tam líbilo, je to pro mě takový menší New York 😊

Před přistáním v Pekingu byl super výhled, tak jsem si to musela vyfotit…

 

Upekla jsem si bábovku, zašla ven s Laurou, do toho se motala kolem Dobbyho, s Káťou jsme vyrazily za kulturou. Koukala jsem na akce a viděla, že bude Harry Potter 1. díl s hudbou hranou orchestrem z Itálie! Takže kino, kde pod plátnem sedí hafo muzikantů a veškerá hudba je „live“. Tam jsem musela jít a jediná Káťa byla zrovna taky v Pekingu a taky nadšenec, tak jsem měla parťáka.

Super zážitek! Jen Číňani a jejich dress code, však víte… taky nás rozčilovali, když během filmu tisíckrát tleskali (poprvé se objevil Snape; vtipný moment…), ale neřešili, že orchestr zrovna hraje / nehraje, prostě jim šlo víc o film.

      

Pak jsem si dala rychlý let do Bostonu, který byl cestou tam tragédie. Byla jsem po dlouhé době v economy a vedoucí byla prostě, no… hrozná kráva 🙄 po letu jsem přistála v posteli a byla tam až do rána. Snídaně, nákup (ne)potřebných věcí a sushi a relax před letem zpět. To nám prohodili pozice, byla jsem v business a paráda. Nemusela jsem se s tou dotyčnou vidět 😄

Dorazila jsem Pekingu plná energie, protože to byl můj poslední let před dovolenou doma. Tak jsem vytáhla Lauru na véču, pivo a vodnici a oslavila jsem zahájení volna.

  

Odpoledne před nočním letem domů jsme se ještě sešly i s Káťou a Mariou, zašly na jídlo (jak jinak) a já si musela dobalit a frrrrrr v 11h večer na letiště.

 

Let domů jsem se snažila co nejvíc spát, celkem to uteklo. A hurá! 10 dní doma.

Víte co? O dovolené doma, dalším letu (Brusel-Antwerpy) a dovolené části II., na kterou zrovna letím…❤️… to hodím do dalšího článku

Ono by toho bylo najednou moc!

Červen byl konečně zase měsíc, kdy jsem měla přes 103hodin a naplno jsem se věnovala pouze lítání, hurá hurá hurá…

Letěla jsem do LA, ale byl to krátký pobyt a jak jsem předpokládala, prospala jsem celý den. Jetlag tam na mě prostě vždycky asi čeká!

Byl to můj první let v nových uniformách, takže jsme se museli povinně fotit a to i v LA na letišti.

 

V Pekingu jsem objevila fajn kavárnu, tak jsem tam vzala Lauru a Mariu. Mají tam super sendviče, dorty a kafe! Bohužel jsme již nestihly snídaně, ale vrátily jsme se tam během měsíce později i s Káťou na snídani. Bomba!

 

Dostala jsem let do New Yorku, za což jsem byla ráda, je tam prostě vždycky fajn. Na letu zpět jsem měla super cestujícího v business class – pejska. Tak jsem na něj celý let mluvila a smála se, jak kouká, co jeho páníčkovi zrovna nesu. Corgi se mi hrozně líbí, jsou to takové srandovní lišky :))

Po letu jsem byla celá natěšená – 16. června jsme si totiž šly s Laurou pro kocourka. Dlouho jsme o pořízení kočky uvažovaly a tak se tak konečně stalo. Já doma od narození měla vždy 2-3 kočky, takže byl pro mě nezvyk, nemít kolem sebe ani jednu. Kočky jsou prostě součást mého života, takže si je vždycky budu prosazovat! Seznamte se s panem Dobbym. Hned první noc se mnou spal až do rána v posteli, na písek byl již naučený, takže žádné takové neplechy se nekonaly…

Nyní je u nás skoro měsíc a už si pěkně zvykl (až moc!). Má své bláznivé divoké chvilky, neustále si s něčím hraje, běhá za námi, vyžaduje si pozornost. Jsem ráda, že jsme se tak rozhodly, když jsem v Pekingu sama, tak vlastně nejsem tak sama 🙂 Vychází nám to s Laurou celkem dobře, že se tu doma střídáme. Pokud náhodou ne, máme vedle v budově Mariu a Káťu, co vždy rády zajdou Dobbyho nakrmit a pomazlit ♥

    

Po dlouhé době jsme jely s Laurou do centra, omrknout obchody a zajít do italské restaurace Bottega. Vaří tam výborně, člověk si připlatí, ale stojí to za to! Navíc v Číně je celkově „normální“ jídlo v přepočtu na naše koruny dost drahé.

Užila jsem si po dlouhé době jeden crazy místní Shenzhen, no, už to zase dlouho nechci! I když mě to čeká teď v pátek, ale naštěstí jen Hangzhou. Kratší, pohodovější = přijatelnější 😀

Na chvilku doma

A pak mě čekaaaaaal…. let do Prahy, o který jsem si zažádala ♥ hurááá! Takže taková ta klasika – se ségrou dortík, doma s rodinou, kočky, kočky, rodina, kočky… A v neděli výlet do Prahy, kde jsem zašla na oběd s kamarádkou Deny a pak si užila po zbytek odpoledne ještě rodiče a mamky sestřenici 🙂 Zašli jsme na Petřín, kde jsem já ostuda byla poprvé. Bylo super užít si hlavně taky české pivo! Večer už jsem jela na hotel, měla sraz s posádkou a další den ráno mě čekalo brzké vstávání a let zpět do Pekingu (nejdřív na otočku do Bělehradu, ble..). Po příchodu domů mě vítal Dobby a než jsem ze sebe shodila uniformu, musela jsem se chvíli věnovat jemu ♥

   

V Pekingu otevřeli českou restauraci! Jmenuje se Vltava. Pivo mají Dalešice, ok, docela dobré. Tradičních českých jídel by ale fakt mohli mít více. Zašla jsem s Laurou, vyzkoušely jsme chlebíčky, zelňačku, tatarák a koleno. Pak jsem zašla s Káťou před týdnem a to byl gulášek a kachna.

V Pekingu jsem měla jen 2 dny a jela jsem do Tianjinu, odkud jsem měla další den let směr Vancouver. Na 3 dny, no paráda! Těšila jsem se jak blázen a o to víc, když jsem věděla, že za mnou z Toronta doletí Aleks. První den hned k večeru jsem nám zamluvila loď, kterou jsme si půjčili na 3 hoďky – jen pro nás! Byla to fakt sranda, objeli jsme místa, na která bychom se jen tak nepodívali. A pak ten západ slunce, no romantika jak blázen, haha 🙂 stálo to za to a Alekse to taky bavilo, má celkově dost rád vodu a lodě.

Druhý den jsme šli do Queen Elizabeth Park. Nádhera! Pak jídlo ve vietnamské restauraci, nákup dobrot na hotel a relax.

Poslední den na mě dolehl jetlag, takže plány se zrušily a jen tak jsme se poflakovali kolem hotelu. Ono to stejně nakonec bylo moc fajn, jen tak sami, bez lidí kolem ♥

V Pekingu jsem pak zase měla jen 2 dny a čekal mě zase jeden fajn let.. jo, zase Praha ♥ nějak mi zase vyšla žádost, no! A vůůůbec mi to tedy nevadilo 🙂 Navíc jsem letěla s Káťou, tak i přes 3,5h zpoždění to bylo fajn! A také jsem měla jako cestující Mariu, které zrovna začala dovolená a letěla domů. A doma, sobota oběd se ségrou, pak s neteří procházka k vápence za naším domem, grilování… Neděle návštěva bráchy v lese – mimochodem, nemá někdo zájem o koťátko? ♥ V neděli už zase večer do Prahy, kde jsem ještě stihla potkat bráchu se švagrovou. Spát a vstávat v 5h ráno a zase přes Bělehrad zpět.

 

Let zpět byl celkem ok, jen jsem doletěla šíleně unavená. Spala jsem od rána do odpoledne, pak zase večer a pak celou noc. A pak zase večer a teď alespoň píšu článek a brzy zase zalehnu, stejně tu mám už jednu hodinu ráno. Nevím, co to se mnou je, já po letu nikdy nespím tak moc a že by to stejně nebylo dost? Kdo ví ☺

Příští článek musím sepsat dříve, než zase až za měsíc. Fakt! Musím! Ono je tu pak nekonečno fotek 😀

Zítra, tedy ve čtvrtek odpoledne mám na bázi meeting kvůli speciálnímu letu, který mě čeká další týden. Už byl totiž asi zase moc dlouho klid a musí mi dát něco „extra“. O tom pak napíši více.

V pátek si tedy zaletím místní let a budu v Pekingu do nedělního brzkého rána, kdy přeletím do Changsha.

Mějte se zatím fajn fajn fajn ♥

Natáčení mám za sebou a konečně se mohu zase naplno věnovat své práci, jupí! Jasně, je to fajn, dělat OBČAS něco jiného a trochu si to zpestřit, ale někdy to trochu (hodně) překračuje hranice a člověk tím nezíská žádné výhody, ba naopak.

Natáčení

Jednalo se o natáčení nových bezpečnostních instrukcí, co se pouští cestujícím v letadle před odletem a pak také video k propagaci společnosti v TV (BBC, CNN atd.). Celé to začalo 14. května v Pekingu, kdy jsem se musela dostavit na zkoušku make-upu a celkové image, uniformy. Další den jsme brzy ráno odjeli k Tianjinu, natáčeli až cca do 22h večer a následující den od cca 6h ráno. Fuj, tohle bylo na tom fakt to nejhorší. Skončilo se vždy pozdě večer a hned ráno se brzy začínalo.

V Tianjinu jsme natáčeli v koncertní hale, za což jsem byla moc ráda, připomnělo mi to trochu moje studentská léta na konzervatoři, haha ☺ mají tam fakt krásný sál! Skončilo se asi v 19h večer – wow! Tak jsme pak s kolegyní Corou a dalšími z týmu zašly na sushi.

Den poté se natáčelo v zábavním parku, večer přesun zpět do Pekingu. To jsme začaly asi až kolem 11h dopoledne, ale skončilo se až o půl páté ráno 🙁 takže jsme měli další den volno.

Letěla jsem do Sanyi , kde jsem zašla na večeři s Mariou. V Pekingu se někdy nepotkáme, i když bydlíme vedle sebe a potkáme se na jihu Číny… jela tam na výlet z Haikou, kde je na obnovu víza. V Sanyě je vedro jak blázen, brrrr.

Natáčeli jsme na lodi  a pak jsme jeli do města Lingshui, které je asi přes hoďku autem. Loďkou na Monkey Islet a na pláž. To byl ráj! Než jsme zjistili, že nás žerou komáři… pokračovalo se tam i další den, jen o kousek dál. No, ale nic moc, byla jsem v uniformě včetně saka a klobouku, silonky, podpatky.. na pláži… trošku smažený kuře ☺

Pozdě večer jsme jeli rychlovlakem do Haikou a tam jsme natáčeli v letadle. Konečně místo, kde jsem si v té uniformě nepřipadala jak blázen. Skončilo se docela brzy odpoledne a jela jsem do města s Mariou, sranda, že jsme se zase mohly potkat ☺

Čekal mě let zpět do Pekingu, večer jsem alespoň mohla vyrazit na večeři s holkama a přesunula jsem se do hotelu (abych ráno nemusela vstávat ještě mnohem dříve, natáčení bylo na druhé straně Pekingu). Opět zábavní park a později odpoledne obrovská hala, kde se dotočil zbytek a bylo HOTOVO, HURÁ! 25. května kolem půl jedné ráno jsem se dostala domů a byla šťastná, že je to za námi.

Dlouho jsme s Laurou chtěly vyrazit na nějaký koncert, tak se nám to konečně povedlo. A byl to Joshua Bell & Academy of St Martin in the Fields v National Centre for the Performing Arts ♥ Koncert bomba! Jen spousta lidí asi neví, jak se na takovou událost obléci, kšiltovka, legíny, sportovní boty, trička… naprosto běžná věc. Tleskání již po první větě koncertu, taky normálka. Ale mohlo by to být mnohem horší ☺ Poté jsme zajely do La Bottega – italská restaurace ve čtvrti Sanlitun, ňamka.

A bylo na čase… VRÁTIT SE DO NORMÁLNÍHO REŽIMU!

Čekal mě 28. května moc fajn let – Tianjin-Vancouver, který spustili 25.května, takže ještě čerstvá nová linka. Posádka super, málo cestujících, paráda. Doletěla jsem v pondělí cca v 9h ráno a odlet byl až v pátek kolem 11h dopoledne. Myslela jsem, jak si užiju novou destinaci, ale… kdepak. Během odpočinku na letu jsem nemohla spát a tak jsem přemýšlela a vymyslela jsem si super plán. Poletím do Toronta za Aleksem! Sice je to přes 4h let na druhý konec Kanady, ale co, pořád je to stejná země, ne? 😀 Tak jsem nasedla v 15h na letadlo a bylo to. Aleks si pro mě přijel a já si mohla užít pár šťastných dní ♥

Šli jsme se podívat na zámek Casa Loma a poté mi Aleks ukázal něco málo z jeho univerzity, nebo jsme se jen tak poflakovali doma s jídlem a užívali jsme si, že se konečně zase vidíme.

Ve čtvrtek odpoledne jsem bohužel už musela zase odletět, abych měla jistotu, že kdyby bylo zpoždění, nebo nějaký problém, stihnu náš let zpět do Číny, haha ☺ Jsem ale moc ráda, že jsem se takhle rozhodla. Určitě by mi to bylo líto, kdybych zůstala ve Vancouveru.

Včera jsme se sešly s Mariou, Laurou a Káťou, takže klasika jídlo, jak jinak…

Dnes jsem doma, balila jsem si kufry na další let a odpočívala.

6. června tedy konečně měníme uniformy ♥ těším se, i když jsem si novou uniformu užívala dost už někdy od července minulého roku na focení a různé aktivity. Takže na můj další let mám na let tam starou letní uniformu a zpět už poletím v novém. No, nejsem nadšená, že musím táhnout dvě uniformy, celkem čtvery páry bot.., ale co se dá dělat.

Zítra letím z Chongqingu do Los Angeles, ale zase tam mám jen krátký pobyt a vím, jak jsem byla minule celou dobu naprosto nepoužitelná a rozbitá, takže… No, nic moc tam neplánuji, uvidíme, jak to dopadne 🙂

Jinak po Tianjinu jezdí autobus s mojí fotkou, ha!

MĚJTE FAJN TÝDEN ♥

Obnova víza a licence

Květen. Období, kdy víme, že budeme muset do Haikou, abychom si zase na rok prodloužili povolení k pobytu. Odletěli jsme 25.dubna. Naštěstí nám to naplánovali s Laurou dohromady, tak jsem měla s kým vyrazit na výlety a sushi (to hlavně), když jsme měli volno.

Doletěli jsme kolem poledne, ubytovali se na bázi a jeli jsme do města. Potřebovali jsme se vyfotit na dokumenty pro policejní stanici, kam jsme měli naplánováno jít další den a taky jídloooo! Nakonec k tomu byl i tradiční dezert a večerní masáž, zkrátka fajn začátek.Další den ráno směr policie, tam jsme to vyřídili docela rychle. Pak směr hotel Sheraton, to je nutnost při návštěvě Haikou! Během výcviku jsme tam občas zašli na víno, dortíky…

 

Pak k obědu sushi (asi to v tomto článku zmíním ještě hodněkrát…), mrknout na obchody a večer korejské barbecue.

Další dva dny byly tak nějak podobné, vždy jídlo a relax, menší nákupy… Museli jsme si to užít, pak jsme už měli v plánku lety…

 

S Laurou jsme jely do Haikou Tian’ehu Animal Base, něco jako mini zoo, čekala jsem, že to bude nic moc, ale překvapilo nás to. Pak jen klasika sushi, nakoupit ovoce a hurá zpět odpočívat před lety následující den.

  

Na to létání jsme se netěšili, protože jsme museli létat Boeingem 737, pro mě něco jako autobus 😄, kterým běžně nelétáme a navíc převážně 4 sektory – např. Haikou-Nancheng-Baotou-Nancheng-Haikou. Únavný, lidé se chovali jak opice a pořád si mě chtěli fotit a natáčet, jak tam moc nejsou zvyklí vidět cizince. No, hrůza.

Další volno jsme jely s Laurou do Tropical Garden of Wild Fauna and Flora. ZOO je rozdělena na dvě části, do jedné se jede autem, kolem volné pobíhají lvi, tygři, medvědi, něco jako safari. Další část klasika zoo a opět moc fajn. Nejlepší bylo být mezi opičkami, ale jsou taaaaak drzé a pokud jim nechcete hned dát jídlo, umí pěkně cenit zuby. Krásná příroda, fakt super na výlet.

 

Večer jsme jely do centra s Robertem a Natachou do klubu, samozřejmě jsem si z něj odnesla menší kocovinu 🤷🏼‍♀️

Další volný den jsme jely do Haikou Movie Town, rozhodně také stojí za návštěvu! A jelikož to bylo přesně na den 2 roky od mého odletu do Číny, nechaly jsme se tam vyfotit v tradičním qipau – šaty.

Pak jsme se trochu vyhnuly těm bláznivým letům z Haikou, protože nás čekal výcvik na obnovu licence na Boeing 737/787/ Airbus 330. Ale to taky nebylo nic moc, znova praktické zkoušky z evakuace, testy ze zdravovědy a všeobecných znalostí. Ale přežily jsme 😄! Do Haikou dorazila na obnovu víza i Maria, tak jsme alespoň mohly jít na sushi společně 😄. Bohužel jsme pak odletěly, tak jsme se moc neužily 😊. Jsem ráda, že máme na rok zase klid 😊

 

Já po skončení výcviku odletěla do Pekingu, protože mě pak od začátku dalšího týdne čekala nějaká akce – natáčení pro společnost 🎬. Takže jsem měla cca 3 dny v Pekingu a zase jsem odfrčela. Od 14.5. až cca do 25.5. by mělo být toto natáčení, je to docela náročné. Byli jsme v Tianjinu, na skok v Pekingu, od včerejška jsem v Sanye a zítra směr Haikou, pak Peking. Vstávání velmi brzo, cca kolem 5,30h ráno a konec většinou kolem 22h večer.

O natáčení až zase jindy 🙋🏼‍♀️🎀