6. květen – 2 roky od odletu do Číny

Speciální VIP let, po 3 měsících doma, focení, odlet do Haikou na obnovu víza…

Duben byl fajn. Na začátku měsíce jsem konečně měla možnost vidět zase Alekse v Torontu, hurá hurá.

Dostala jsem speciální VIP let s rakouským panem prezidentem a jeho týmem. Všichni byli moc příjemní, dovezli jsme je do Haikou a o den později do Chengdu. V Haikou jsem měla den volna, užila jsem si alespoň na chvilku zase to typické vlhké vedro ?

Jako odměnu za speciální lety a různé aktivity pro společnost jsem si mohla zažádat o let, tak samozřejmě to byla Praha! Doma jsem byla naposledy v lednu, takže po 3 měsících už to fakt chtělo.

Tak jsem si užila zase 3 dny s rodinou, kočičákama, pekli jsme buřty, grilovali, pohodička.

…tradiční káva a dortík se ségrou

…pečení buřtů s neteří Irčou a synovcem Fáfou

Po návratu do Pekingu jsem další den měla pohovor, focení a natáčení, ohledně tváře společnosti. Ono je to pěkný, být na billboardech, v magazínech, ale taky to sežere dost volného času ?

Zdravotní prohlídka mě čekala další den, naštěstí jsem v nemocnici strávila necelé 2,5hodiny, kdy jsem musela proběhnout různými vyšetřeními. Fakt se mi tam nechtělo, protože tenhle rok jsem šla sama a do jiné nemocnice, kde jsem to neznala. Naštěstí Laura šla pár dní předem a hezky mi vše nafotila, kam jít, co a jak, takže jsem pak šla na jisto. Taky je to nemocnice v Číně, no, co si budeme povídat, myslím, že můžeme být rádi za to, co máme v Čechách… Jasně, že jsou tu i lepší nemocnice, skvělý přístup, znalost angličtiny… ale taky si za to člověk zaplatí, ne málo.

Vyměnila jsem si let za Toronto, ale pohotovost předchozí den mi to zkazila a poslali mě do San José. Můj nejméně oblíbený let. Celou dobu jsem tam prospala, nebylo mi dobře a byla jsem dost unavená. Dřív jsem se cítila blbě, že nejdu ven, ale teď prostě odpočívám, když si o to tělo řekne a neřeším to.

Volno zpět v Pekingu – hahaha. Další den po příletu jsem byla model v nové uniformě na makeup školení. To mě baví, přijdu jak ospalá zombie a odejdu hezky nalíčená ? i když nechápu, proč se mi všichni makeup „umělci“ vždycky na focení snaží udělat větší rty tím, že rtěnku mám mimo rty a připadám si pak jak klaun. Tak jsem to dotyčnému řekla a musel to upravit.

Poté jsem natáčela jedno kratší video k výročí 25 let společnosti (jsme stejně starý!) a honem jela domů. Musela jsem si zabalit do Haikou, kam musíme každý rok, na obnovu víza. Balení nebylo jen tak, když nevíte, na jak dlouho budete pryč a musíte vzít s sebou i komplet uniformy. Lauru jsem neviděla přes tři týdny, měly jsme jinak plánky a taky byla pracovně 2 týdny v Boao (Hainan, Čína) na konferenci. Tak jsme balily spolu, byla to alespoň větší sranda, do Haikou nás naštěstí poslali společně.

Tento rok po dobu čekání na vízum zůstáváme v Haikou a „užíváme“ si lety po Číně maličkým letadlem B737. Pro mě je to prostě prcek, no! Navíc lety jako Haikou-Nancheng-Baotou-Nancheng-Haikou, 4 sektory. Takže 4x boarding cestujících, snaha pomoci jim nacpat milion zavazadel do omezeného prostoru v letadle, 4x servis, 8x bezpečnostní kontrola před vzletem / přistáním… navíc lidé, co asi nikdy neviděli cizince, neustále se mě snažili fotit, natáčet, což fakt nesnáším, takže jsem byla trochu vzteklá. Ok, možná se nechám vyfotit, když se mě někdo slušně zeptá.

O mém pobytu v Haikou napíšu samostatný článek, přece jen tu budu celkem přes dva týdny.

Čeká me tu i obnovovací výcvik na A330/B787, což jsem ráda, jinak bych možná schytala další parádní lety.

Článek píšu dnes, protože je 6.května a přesně před dvěma lety jsem odletěla do Číny. Vůbec toho nelituji, i když je to tu někdy na nervy. Zkušenost, zajímavá práce, naučilo mě to tu být trochu víc odolnější, přijímat snadněji změny. Poznala jsem tu fajn lidi, od kterých jsem se toho taky dost naučila a pomohou mi, když nemám zrovna nejlepší náladu. Laura je jak moje dvojče, jsme si v mnoha věcech hrozně podobný, máme stejné názory, líbí se nám stejné oblečení a obě jsme povahově podobné. Maria je úplně můj opak, ale i tak je to další člověk, díky kterýmu se to vše zvládá líp. Mám tu i Káťu, se kterou si občas alespoň mohu procvičit češtinu a na ní se mi líbí, jaký má pozitivní a optimistický přístup k práci, i když má taky dost akcí a speciálních letů, které jsou většinou fakt náročné.

…A Aleks… to je prostě můj Aleks. Měli jsme špatný období, vypadalo to na rozchod, ale evidentně bez sebe nějak být nechceme ? bude to brzy skoro rok, co je zpět v Torontu, kde zrovna začíná pokračování studia na univerzitě, není to snadné mít vztah na dálku, ale jen z toho důvodu to prostě nevzdám. Uvidíme, jak to s námi dopadne, věřím, že to zvládneme ♥ zdál se mi, že je naprosto jiný, než já, ale po čase vidím, jak moc máme věcí společných. Chybí mi tu, hodně. Cítím se s ním v bezpečí, pohodlně, je s ním sranda, obdivuji jeho znalosti a všeobecný přehled, mohu s ním být sama sebou a zkrátka jsem šťastná, že jsem měla šanci ho potkat.

Nevím, jak dlouho chci tuto práci dělat. Smlouvu mám na 3 roky, ale když si představím, že bych se měla za rok balit a skončit… no, myslím, že zůstanu déle. Strašně ty dva roky utekly a přijde mi to, že tu jsem chvilku! Chtěla bych se zlepšit v čínštině a být schopna normální konverzace, ale je to peklo ?

Samozřejmě mi chybí rodina, je to těžký, vidět se jen třeba jednou za dva měsíce, ale dnešní možnosti to vše dělají jednodušší. Píšeme si každý den, občas videohovory, takže jsme neustále v kontaktu.

Jinak v letadlech je v magazínu článek o Praze / místech v ČR, co jsem pro společnost dala dohromady. Samozřejme vybrali jen něco, ale i tak je to docela hezká prezentace naší krásné země, no ne?!

Plus zase jedno moje foto. I když moje je jen hlava, já si nepamatuji, že bych se takhle fotila a navíc mi můj zadek a boky uniformu líp „vyplní“ ?

To je pro dnešek vše. Brzy bude další článek jen o pobytu v Haikou.

Mějte krásnou neděli ?