Jak si tu válčím…
Pokračování výcviku…
…o trochu více unavená, ale pořád ještě žiju!
Dny jsou tu opravdu dost náročné. Nedostala jsem se k napsání dalšího článku dříve, protože jsem neměla ani kousek času. Byla jsem ráda, když jsem večer zalehla co nejdříve do postele, tedy pokud jsem se nemusela učit na zkoušky / testy (což bylo skoro každý den 😀 )
Od 8.7., kdy jsem zveřejnila poslední článek, mám za sebou několik dalších kritických, ale úspěšně zvládnutých chvilek. Trénovali jsme, jak se chovat při nouzovém přistání do vody (to opravdu super, koupat se v našich krásných červených overalech, výborně se v tom plave…haha) v bazénu v budově college, byla to docela legrace v záchranném člunu, ale nechtěla bych to zažít ve skutečnosti.
Také jsme si stejný den zkoušeli hasit halonovým hasicím přístrojem a jak správně hasit při různých situacích (oheň v úložném prostoru, na sedadle, v troubě, na toaletě…)
Měli jsme test z „polar flight“ a z teorie servisu II., zkoušku z evakuace v praxi – z té jsem si odnesla pěknou modřinu, když jsem se evakuovala se záchranným člunem nouzovým východem, asi jsem to brala opravdu vážně, jako kdyby šlo o skutečnou evakuaci 🙂 dále zkoušku z demonstrace bezpečnostních prostředků (v čínštině a angličtině) – to jsme byli rozděleni na týmy jako při evakuaci, celá skupina musela být synchronizovaná, dělat vše přesně, řeší opravdu každý detail. 17.7. jsme měli test z teorie servisu III., praxe – povinnosti posádky za lety – hlavně bezpečnostní postupy a také instruování nouzového východu – v angličtině i v čínštině (to bych si před 2 měsíci nemyslela, že to nakonec zvládnu plynule odrecitovat 😀 ). 18.7. menší test z teorie a nyní máme poslední dny výcviku na Boeing 737.
Poslední důležitý den je 24.7., kdy máme zkoušku z teorie – z 80 otázek náhodně dostaneme 5 a také z praxe na simulátoru – průběh celého letu, včetně servisu, opět instruování nouzového východu i v čínštině, přijedou se na nás podívat i nadřízení a někdo z vedoucích společnosti.
Praxe servisu – různé lety = různé občerstvení, vše musí být připraveno podle pravidel – vozík s občerstvením, jak správně nést deku či podnos, jak se s podnosem otočit v uličce 😀 občas si říkám, že to je docela na hlavu, ale pravděpodobně si na to zvyknu. Nic jiného mi nezbyde 🙂
21.7. jsme měli den volna, 22.7. je den opravných zkoušek, takže pro mne další den volna, protože jsem naštěstí všechny zkoušky a testy zvládla. Vlastně ne den volna, měla bych se učit na 24.7., ale aspoň nemusím vstávat před šestou hodinou ranní a mohu klidně zůstat celý den v pyžamu.
Původně jsme se měli vracet 26.6. do Pekingu, ale jako vždy, nastaly menší změny. Koncem července zahájíme výcvik na Airbus A330 a do Pekingu se vracíme kolem 2.8., kde výcvik na A330 dokončíme. Myslela jsem, že si na další typ letadla budu muset počkat, ale je to super, protože A330 létá Evropu – Prahu – dostanu se dříve domů! A aby toho nebylo málo, dále nás ihned čeká výcvik na Boeing 787, který létá Ameriku, takže také bomba. Toto všechno bychom měli zakončit kolem 20.8., pokud nenastanou další změny.
Poslední dny na mě únava docela padá, předevčírem jsem zalehla do postele kolem půl 8 večer, že se jen na chvíli natáhnu a půjdu se učit, ale samozřejmě jsem tvrdě usnula, vzbudila se kolem 11 večer, dala rychlou sprchu a šla zase spát 😀 den volna mi hodně pomohl, protože jsem se konečně pořádně vyspala a nabrala energii na další dny.
DEN VOLNA 21.7.
Z postele jsem se vyhrabala kolem 11h dopoledne, snědla muffin a ve 12h jsme měli sraz s ostatními, kolega měl předchozí den narozeniny (od vedoucí dostal v den narozenin při večeři velký dort) a navrhl, že zajdeme do italské restaurace v centru města.
Restaurace byla kousek od pláže, menší ale příjemné prostředí, majitel Ital, jídlo opravdu nemělo chybu. Nejednalo se o čínské napodobeniny, ale opravdu bomba! To potvrdili i 3 kolegové z Itálie. Já měla jako vždy chuť na pořádné maso, objednala jsem si hovězí steak s pepřovou omáčkou, pečené brambory, salát. Masíčko jako dort, byla jsem opravdu šťastná :)) většina si také objednala jídlo s sebou na večer nebo další den.
Po jídle dezert a kávička, poté jsme se rozutekli na všechny strany, chvilku omrknout pláž, ale ve 37stupňích se to nedalo vydržet, tak jsme pokračovali do míst s klimatizací.
Laura, Aleks, Mandy /vedoucí/ a já jsme vyrazili směr Daboluo – obchoďák ve tvaru ananasu, kde jsme vzali útokem supermarket, dále jiný obchoďák zaměřený na zboží z dovozu – je krásné mít možnost si koupit mňamky, co máme i u nás v ČR ♥