LÉTO… a … Dobby přiletí!
Tak už skoro končí letní prázdniny, to to zase nějak uteklo, ne? Konec srpna je tu za chvilku a já už se docela těším na podzim a co nového mi zase tohle období přinese 🙂
Jinak já si léto užívala převážně pracovně, občas i nějakou tu sobotu v práci jsem měla, to se ale mám, co?! A byla jsem tedy týden koncem července v Chorvatsku, jinak převážně v Praze a občas na návštěvě doma na severu…
Jednou jsem měla taky v Praze vzácnou návštěvu a rodinka se na mě přijela podívat, konečně! Takže byly dorty a pivo a nějaká ta procházka ♥
CHORVATSKO
Jela jsem tedy s Vláďou, bráchou a švagrovou a kamarády, jeli jsme autem a bylo to moc povedené! Bydleli jsme v Banjole, což je malá vesnička cca 6km Puly. V Pule se mi líbil hlavně trh se zeleninou, čerstvými rybami a krevetkami, mňam! Je to roztomilé malé městečko, spousta restaurací a kaváren, malých obchůdků… Za zmínku rozhodně stojí i římský amfiteátr. Kousek od nás byla příjemná restaurace s místní kočkou, to bylo něco pro mě… Tak moc mi tu chybí Dobby, no!
Koupat jsme se jezdili všude možně kolem, je super, mít k dispozici auto. Člověk tak není zaseklý na jednom místě, ale může prozkoumat i okolí. Voda byla čistá, trochu studenější, občas plná ježků! 😀 Ale naštěstí jsem s žádným nenavázala bližší kontakt, boty do vody jsou super volba 🙂
Jedno pozdní odpoledne jsme se rozhodli jet na výlet do Rijeky, což je krásné přístavní město. Ano, nechtělo se mi tam, protože jsme se předtím jeli koupat, byla jsem unavená ze sluníčka a měla jsem náladu na sprchu a postel. Ale! Stálo to za to! Občas je fajn překousnout ty moje otrávený ksichty a prostě mi vysvětlit, že to bude fajn výlet 😀 Vláďovi a bráchovi samozřejmě díky za fotky 🙂
DOBBY JE ZA ROHEM!
Ano, hurá, sláva, konečně, je to tak! Dočkala jsem se, skoro po 7 měsících… Stal se zázrak, objevil se člověk, který letí do Frankfurtu z Pekingu se psem a nabídl se, že kocoura vezme. Když mi to psala slečna z kočičího hotelu, co se o Dobbyho starala, tak jsem pochopitelně kývla a těšila se, že to klapne! Samozřejmě jsem po několika neúspěšných pokusech měla obavy a strach, že i tohle se zase nějak „podělá“, ale také jsem věřila, že chlapeček už se mi vrátí. Takže, Dobby je teď v Nanjingu, odkud letí ve STŘEDU 26. srpna do Německa, do Frankfurtu. A mrcha jedna, proletí se Boeingem 747! Přistát by měl ve večerních hodinách.
V práci mám naprosto skvělé kolegyně, které si se mnou vyměnily směny, takže celou středu mám volno a ve čtvrtek jdu do práce až na odpoledne. Má drahá maminka a můj drahý bratr se také účastní akce „Dobby se vrací“ a jedeme do Německa společně. Doufám, že to ta moje malá chlupatá koule v pohodě zvládne, přeci jen to bude let cca 11 hodin dlouhý a není to sranda. Jsem z toho dost vystreslá, uf.
Jasně, pár lidí mi říkalo, že jsem blázen. Platit od února kočičí hotel, teď ještě výdaje s „letenkou“, papírováním,… Pro mě je to jako dítě, člen rodiny, nenechala bych ho tam. On nemůže za to, že se to všecko otočilo a máme tu navíc korona blázinec. Jo, stálo mě to spoustu peněz, ale pro mě to byla naprostá samozřejmost, že toho mého kocourka si domů dostanu a budeme zase spolu 🙂
Smontovala jsem mu nové velké škrabadlo, nakoupila hračky, papání, zkrátka jen tu chybí ten kocour! Těším se na něj, jsem zvyklá žít od mala s kočkami kolem sebe, v bytě v Praze mi tu chybí to jeho mňoukání 🙂
PRAHA
Jsem moc ráda, že tu mám Káťu a můžeme občas někam vyrazit! Třeba na střechu Lucerny! Přišla k nám dokonce i na odběr plazmy, holka šikovná 😀 Před několika dny jsme měly v Pekingu na bytě firmu, která nám vše sbalila, dala do krabic a odstěhovala věci do úschovny. Nebudeme tak již muset platit každý měsíc nájem za byt, kde nebydlíme. Jsme za to moc rády! Do Číny se chystáme, ale nespěcháme na to. Věci nám neutečou, někdy se tam prostě dostaneme, ale zatím to nemusíme řešit. A hlavně,… jsou to jen věci, bez kterých jsme se obešly několik měsíců.
Užívám si, že je Praha stále ještě taková klidnější, prázdnější, kéž by to tak bylo normálně… Nemám moc ráda davy a spousty lidí, takže mi to naprosto vyhovuje 😀 Zašla jsem i do kočičí kavárny, tentokrát na Smíchově, tam se mi moc líbilo, aby ne! Kočky byly komunikativní, jeden obří krasavec si přišel lehnout k nám na stůl, líbily se mu mé sluneční brýle a také mi začal okusovat brčko 🙂
Jinak, záměrně jsem do článku nedala žádné fotky s Vláďou, prostě to mezi námi nedopadlo 🙂 Někteří do našeho života přijdou a nemají v něm zůstat, třeba nám jen předají něco ze sebe, něco si díky nim uvědomíme, ale dál máme jít každý svojí cestou… Bylo to pro mě fajn období, ale uvědomila jsem si, že to není to, po čem touží mé srdce… A to je, myslím si, v pořádku. Myslet musíme především sami na sebe ♥
Jsem teď spokojená, jak to je, že se nemusím nikam každý týden přesouvat, balit se na lety, prostě si tak jako jsem a je to dobrý ☺
Zdravím z Německa, i když z jihu?.
Doufám že vše dobře dopadlo a Kocourek už je spokojený doma.
Lucka