O dva dny později…

… o jednu kérku víc, o trochu energie míň …

Poslední článek jsem tedy psala z tetovacího studia, byla jsem tam cca 5hodin, takže jsem na to měla dost času, aspoň jsem se u toho trochu zabavila a lépe mi to uteklo.

Motiv jsem měla vybraný hrozně dlouho, obrázek mám v počítači už asi od roku 2008 a konečně jsem si ho nechala zvěčnit. Mám z toho velkou radost (narozdíl od mé maminky – ahoooj mami) a má to pro mě význam, no, snad už dám pokoj alespoň na pár let…

Mám to na pravém stehně, takže jak je to pod uniformou, je to v pohodě :))

Včera jsem měla volno a strávila jsem ho převážně v posteli, byla jsem ospalá a celkově taková chcíplá, nebylo mi nejlíp.

Dnes jsem měla po veeeeelmi dlouhé době let na Boeingu 737, kterým naštěstí běžně nelétám, ale musela jsem si obnovit licenci. Naposledy jsem tím letěla v září 2016, to to letí…

Byl to let Peking-Urumqi a zpět, jeden z těch nejdelších místních letů, posádka byla fajn. Vedoucí letu se mě ale na nic neptala a inspekcí jsem tedy prošla bezbolestně… stejně si už toho moc nepamatuji, haha…

Nevím proč, ale všichni říkají, že cestující na B737 jsou horší, no…je to tak. Přišli mi dnes, jak kdyby zase viděli cizince poprvé, snažili si mě fotit, zírali na mě jak na blázna… klasika.

Kolega se se mnou vyfotil po letu, protože asi taky moc s cizinci nelétá…

Už se těším do velkého letadla, cítím se v něm i bezpečněji, tímhle letadlem to hrozně hází… a samozřejmě i preferuji pracovat v business class, nějak mi to sedí víc…

Zítra mám pohotovost, ale mám to omezený, jelikož jsem přistála ve 22,30h večer a v sobotu letím v 8,15h ráno, tak by mi mohli dát let jen mezi 10,30h ráno a 20,15h večer (aby mi vycházel povinný odpočinek před/po místním letu). Tak snad mi dají pokoj a nechají mě doma.

Docela mě i tenhle let unavil, takže počítám, že dneska usnu bez problému 🙂

Mějte fajn zbytek čtvrtečního dne (já už mám pátek) ☺

♥ahoooj