Vánoce 2019 a … Jak jsem nezvládla návrat po dovolené.

Ano, tak nějak se to taky dá říct. Byla jsem týden před Vánocemi doma a pak jsem hned letěla do Toronta, na dva týdny. To jsou celkem tři týdny mimo Čínu. Vrátila jsem se do Pekingu večer a sbalila jsem si pracovní kufry na let druhý den (Toronto!). Nachystala jsem si uniformu, zkontrolovala, zda zástěra není jak kdyby ji přežvýkala kráva a byla jsem tak nějak připravena. Šla jsem spát a asi za 2 hodiny jsem se vzbudila a už nemohla znovu usnout. Můj žaludek byl jak před pololetními zkouškami z klavíru a mozek neustále pracoval. Byla jsem ve stresu, přemýšlela jsem o letu, na který za pár hodin pojedu na bázi společnosti. Jaká budu v business class pozice, jaký mám povinnosti před příchodem cestujících, při boardingu, po vzletu, během letu, …a tak dále. Jaké to bude mít plnou kabinu cestujících vyžadující 5* servis. Jací budou moji kolegové. Jak se budu cítit při předletovém briefingu. Jestli si ještě pamatuji nouzové postupy a vybavení. Zkrátka všechno možné i nemožné se mi v tu chvíli honilo hlavou. Po příletu do Toronta jsem měla jít s Aleksem a jeho rodiči na pozdní narozeninový oběd (Aleks měl další den narozeniny). To mě těšilo a zároveň jsem věděla, že budu po letu rozbitá – “no, kdybys ty pako mohla alespoň teď spát”!

A přemýšlela jsem o tom, že já se už nervovat přeci nemusím. Jestli skončím nyní, nebo začátkem března, jak bylo původně v plánu,… to už je přeci jedno. Vždyť už si poslední dobou snažím většinu letů vyměnit za Toronto a žádám si každý měsíc o lety domů a je mi fuk, že kvůli tomu budu mít méně nalétaných hodin. Vadí mi neustálé požadavky ze společnosti a pokud něco potřebuji já, je to hrozný problém. Tak jo, napíšu naší vedoucí, že chci skončit, ať to oznámí na dispečink, aby mi stáhli z plánku dnešní let. Je asi 5 hodin ráno. Přesunu se do obýváku na gauč a čtu si knížku. Kolem 8 hodiny ranní se vzbudí Káťa a diví se, co tam straším tak brzo. Říkám, že žádný let dneska nemám. Nechápe to, myslí si, že jsem si nějakým záhadným způsobem prodloužila dovolenou nebo si vzala osobní volno nebo se “hodila marod”. Ne, já už prostě žádné lety mít nebudu. Co? Jak jako? No, dávám výpověď. ?????? Co?

Aleksovi jsem volala a ten to trochu tušil, protože jsem mluvila během dovolené v Kanadě o tom, jak se bojím návratu do Číny. Domů jsem to volala až později odpoledne. Mamka měla skoro infarkt, ale nakonec to strávila ? Vlastně skoro všechny kolem to šokovalo a vůbec to nečekali, tedy takhle brzo a neplánovaně. Ale kolikrát člověk musí udělat rozhodnutí, se kterými ani on sám nepočítal ??‍♀️

… trochu jiné téma! Jaké byly VÁNOCE 2019?

Doma před Vánocemi jsem se měla fajn. Bylo zvláštní přiletět a odletět jako cestující, nemít s sebou uniformu a pracovní kufry. Měla jsem dost času si trochu odpočinout, byla jsem převážně doma, až na nějaká ta setkání nebo kávičky ? Byla jsem ráda, že jsem si to osobní volno vzala, když by mi nevyšel let domů. Jo, kdybych to tenkrát tušila, že on už žádný let domů jako posádka nebude… Je to zvláštní, jak rychle se to všechno dokáže v životě obrátit a je to najednou… jinak!

Vrátila jsem se pak zpět do Pekingu kolem 6h ráno a o cca 5h později jsem zase letěla na letiště, směr Toronto. Jo, bylo to náročné, ale dá se to přežít. Z Prahy jsem se hezky vyspala v business class a to stejné na letu do Toronta. Ach jo, já chci létat jen v business class a užívat si zaměstnanecké slevy! ??‍♀️

V Torontu jsme byli den u Alekse a pak až do 30. prosince u jeho rodičů. Jeli jsme vlakem do Cornwall, kde nás vyzvedli jeho rodiče a za 30min jsme byli na místě. Pomohli jsme trochu uklidit a nachystat Vánoce, domek pořídili teprve nedávno a ještě ho předělávají. Přijela i Aleksova ségra, tak jsem poznala dalšího člena rodiny ☺Měla jsem poprvé krocana! S výbornou zeleninou a dalšími mňamkami. Takže tak nějak poprvé Vánoce trošku jinak. Převážně jsme odpočívali, chodili na procházky, zkrátka pohoda klídek. 

Den před odjezdem jsme ještě společně jeli na slavnostní brunch do Château Montebello, což je kouzelné místo a pokud byste byli někde poblíž (je to asi hoďku autem z Ottawy), tak doporučuji navštívit ♥

Na poslední den v roce jsme byli s Aleksem sami a oslavili jsme vstup do nového roku ve dvou. Vlastně ve třech, ještě moje rýma! Byla jsem nějaká nachcípaná, klasika. Odletěla jsem zpět do Pekingu 4. ledna a samozřejmě se mi nechtělo! Místního času jsem se dostala domů 5. ledna a … no, pak je to story viz začátek článku 😀

I když jsem dala výpověď, tak jsem každý den něco řešila. Na bázi jsem byla vyřídit nějaké papírování a odevzdat zdravotní průkaz a licenci, vyfotila jsem se s naší vedoucí a Orsonem (vedoucí pro Číňany a Káti dobrý kamarád). S vedoucí jsme si fajn pokecaly o mém dojmu z těch 3,5 let, snažila se mě přesvědčit, ať ještě zůstanu, ale neúspěšně. Musela jsem si vše naplánovat, kdy odvezu do Toronta piano- a taky JAK ho tam dovezu, kocoura, kdy poletím na chvilku domů do Čech…  Užila jsem si aspoň kocourka a trochu se snažila vypnout s knížkou.

Dobbymu jsem objednala přepravku do letadla a jakou skvělou! Dá se to rozepnout a zvětšit, takže bude mít super poleženíčko ☺ Chci ho mít u sebe na palubě, bude to dlouhý let do Toronta,… Poletím v březnu s AirCanada, datum jsem nakonec musela změnit – kvůli KOCOUROVI! Datum, které jsem původně vybrala, by bylo ok, ale na let jsou povolená jen 2 zvířata na palubu,… a bohužel, abych mohla vzít Dobbyho, musela jsem komplet změnit datum. Problémy. 

A 15. ledna mě čekal první výlet do Toronta – akce piano. A dva kufry. No, docela jsem si mákla! Piano jsem musela nakonec zabalit jinak, aby to odpovídalo povoleným rozměrům… Achjo. Ale zvládla jsem to! Příště jen ještě dovézt zbývající části a hurá. A taky milion dalších věcí… Proč jsem si toho za 3,5 roku nashromáždila tolik? V Torontu jsem byla dva týdny, nyní jsem zpět v Pekingu a snad se dostanu zítra v noci ještě domů. K aktuální situaci se vyjádřím v dalším článku, jen ho nyní tak rychle nestihnu. Shrnu tam i můj pobyt v Torontu ☺

 

Mějte se fajn a hezký víkend!