Léto v listopadu… poprvé v Thajsku! A pro tento rok dolétáno.
Od začátku listopadu jsem se nemohla dočkat konce měsíce, protože jsme si s Laurou a Káťou naplánovaly společnou dovolenou v Thajsku! Ale tak nebudu předbíhat. Listopad jsme zahájily společně s hotpotem, musely jsme si ještě užít Mariu, protože jí v Číně zbývalo pár poslední dní… Káťa vzala i kamarádku Lainey, která také létá a pracuje i v kanceláři na bázi. Musím říct, že tenhle hotpot mi ale moc nechutnal, mám tu již oblíbený řetězec a cokoliv jiného je pro mě zatím ne-e 😀 Ale spravilo se to dezertem. A jinak na ukázku klasika, jak to vypadá, když se fotíte s Číňany. Samozřejmě aplikace na focení a spooousta filtrů a různých „vylepšováků“!
Nechtěla jsem se ale dlouho potulovat venku, další den mě čekal let do Toronta. Opět jsem si to vyměnila, ale tentokrát to bylo docela peklo. Měli jsme cestující v letadle a čekali jsme na odlet, ale bohužel, s letadlem byl problém a my museli vyměnit letadlo. Takže jsme jeli zpět na bázi, mezitím se přesunuli cestující a veškeré vybavení a hurá, jeli jsme znovu na letiště a do letadla. Byla jsem unavená už před odletem a to nás čekal 12hodinový let. Fakt boží. Ale tak přežila jsem, Aleks mi nachystal burritos a nemohla jsem se dočkat, až se vyspím. Bohužel let zpět byl na čas, takže odpočinek fakt minimální a čau čau, zpět do práce a plného letadla…
Poslali mě po dlouhé době do Tel Avivu! Alespoň jsem se trošku ohřála a užila si dobré jídlo. Naštěstí jsem letěla s kolegyní Alice, Číňanka, která se tak ale vůbec nechová. Mluví perfektně anglicky, ráda se opaluje a jí western jídlo. Na letu jsme dost času prokecaly, sdílely pokoj na hotelu, daly si drink na terase a zkrátka jsem byla ráda, že tam mám někoho… normálního. Po příletu zpět v Shenzhenu jsme ještě zašly na nudle, přidali se k nám i Taiwanci a letělo se zpět do Pekingu, naštěstí už jen jako cestující.
Přistála jsem ráno super vytočená, protože jsem si zkontrolovala plánek, kam poletím další týden. Měla jsem tam žádost o let do Prahy s Laurou, abych ji taky konečně vzala k nám domů. A bum, posílali mě znovu do Tel Avivu. Samozřejmě se s tím nedalo nic dělat, takže pro změnu zase… Tel Aviv. Ráno jsem se probudila do krásného výhledu, ta duha byla boží. Ale to nemění nic na tom, že jsem pořád ještě byla dost naštvaná.
Praha mi tam totiž vycházela časově, věděla jsem, že přiletím v úterý ráno a můžeme hned večer letět do Thajska a já si tak trochu prodloužím dovolenou o povinný odpočinek po letu. Jsem to já ale hlavička. No, kdyby ale dispečink trochu spolupracoval s mými plány.
Přistála jsem tedy v Pekingu už neděli a ve středu mi dali místní let. Jasně, že mi nedají o trochu volna navíc, dovolená mi začíná další den, tak mi dají let, který přistává ten den ve 23:55h večer. Vůbec to nebylo schválně, vůbec ne. Ale jak já si něco naplánuji, tak mi to prostě nebudou kazit. Takže jsem se na středu hodila marod, jela jsem i do nemocnice pro papír a bylo. Ano, i na jeden den musíme do nemocnice pro potvrzení! Musí to být co nejsložitější, samozřejmě. Umím ale být i celkem dobrá hérečka, takže jsem to uhrála a večer se letělo do Bangkoku.
THAJSKO
Varování: zde bude spousta, ale spousta fotek!
Letěla jsem s Laurou a Antoniem, přistáli jsme v noci a náš hotel byl přímo na Khaosan Road. Co to znamená? Že i ve dvě hodiny ráno všude samá párty, hlasitá hudba, ulice plná převážně mladých lidí a stánků s občerstvením. Docela mazec 🙂 Druhý den jsme si ulici prošli v klidu, omrkli obchody. Poté jsme se přestěhovali do jiného hotelu, protože Laury Antonio měl z hotelu, který jsem vybrala, husí kůži 🙂
Jeli jsme na výlet do Ayutthayi. Navštívili jsme nejdříve Wat Chaiwatthanaram…
…a poté Wat Phra Sri Sanphet, historické městečko. Hned blízko vchodu jsem si našla kámoše a uvnitř další. A taky jednu krysu!
Pokud se vyskytnete v Bangkoku, URČITĚ to stojí za výlet! Dostanete se tam autobusem a nebo si stáhněte aplikaci Grab. Je to něco jako Uber, pokud je více lidí, tak je to pár korun na osobu. My tuto appku používali celkem dost. Člověk se nemusí nikde mačkat, je to pohodlnější.
Druhý den ráno jsme jeli na floating market Damnoen Saduak, tedy trh na vodě. Řidič nás dovezl k místu, kde měl asi kamarády a ti po nás chtěli 3000bahtů za pronájem loďky. Což je prostě šílenost. Chtěli jsme se spojit s další skupinkou turistů, abychom se na tu částku složilo více lidí, ale místní „business man“ si to hlídal a pomalu nás s nimi ani nenechal promluvit. Neskutečný. A pak začal být trochu agresivní, tak jsem si našla na mapě jiné místo a jeli jsme tam. 800bahtů za loďku jen pro nás byla lepší cena, i když věřím, že pořád dost přemrštěná. Na nákupy se rozhodně vydejte někam jinam. Tohle je lákadlo pro turisty. Byli jsme na to ale připravení, šlo mi spíše o tu atmosféru a je to super zážitek. Jídlo ale dostanete za pár korun. Jakmile vyjdete z tržiště, ve stáncích poblíž jsou příjemnější ceny, např. kraťasy jsem si koupila tak za desetinu ceny na vodním tržišti. Dali jsme si kokosovou zmrzku, do které jsem se zamilovala a jeli jsme zpět do Bangkoku.
V plánu byl královský palác a taky hurááá, připojila se k nám Káťa! Doletěla za námi z Myanmaru. Královský palác byl plný turistů, hlavně našich oblíbených Číňanů… ale i tak to stálo za návštěvu. Neskutečné zdobení! Večer jsme zakončili pivem a večeří.
Přesunuli jsme se směr Pattaya. Tuto destinaci si nevybírejte, pokud chcete klidnou dovolenou. Toto městečko je super na párty a prostitutky 😀 Večer to tam fakt žije a najdete tam skoro všechno. Krokodýla? Chlapa, co vypadá jak ženská? A nebo obráceně..? Všechno.
Hotel jsme měli poblíž Svatyně pravdy. To je naprosto dechberoucí, 105 metrů vysoká stavba. A celá ze dřeva! A konečně jsem si tam našla kočičí kámoše.
Výlet na ostrov Ko Lan další den – tam taky najdete všechno. Klid, čistá pláž, spousta toulavých psů. A nebo špinavá pláž plná odpadků? Taky. Hned po příjezdu lodí jsme si půjčili skútry, abychom si ostrov projeli po svém. Dojeli jsme na pláž, kde skoro nikdo nebyl a ta byla ze všech míst, co jsme tam viděli, naprosto top. Dali jsme si tam i oběd, opět moji oblíbenou pálivou kokosovou polévku (Tom Ka Gai) a pokračovali jsme dál.
Tentokrát jsem řídila já a to byla chyba. Seděla jsem na tom poprvé a terén nebyl úplně nejlepší. Najednou prudký kopec dolů a úzký chodníček, ok, přežily jsme. Ale nahoru už to bylo špatný. V protisměru najednou skútr a já se samozřejmě lekla, že se tam oba nevejdeme, takže hurá do křoví. Ještě furt živý! Výsledek? Spáleniny na nohou. Káťa na tom byla o dost hůř, takže jsme našli lékárnu, aby si to vydesinfikovala. Já měla to samé, ale v menším vydání. Příště se budu učit na skútru někde jinde a hlavně na tom budu sedět sama 🙂 Zbytek času na ostrově jsme se jen tak poflakovali, zajeli jsme na další pláž a na konec vrátili skútry a jeli jsme zpět do Pattayi. Poblíž přístavu jsme našli restauraci, kde měli mango sticky rice a kokosovou zmrzku, na což jsme se těšili jak malí. Mňaaaam!
S Káťou jsme další den jely na výlet sami a to do botanické zahrady. Taaaak obrovská! Měli tam i slony, na kterých tam bohužel někteří lidé jezdili 🙁 smutný pohled. My jim koupily banány a nakrmily jsme je. Nechápu, že v dnešní době ještě někteří omezenci jízdu na slonech podporují a nevidí to utrpení za tím… Večer do centra, na další výbornou kokosovou polévku a dezert ♥
A máme tu poslední den. Pojaly jsme ho relaxačně! Masáž, nehty, jídlo, opět kokosová zmrzka, procházka u hotelu se západem slunce ☺Bohužel, večer odjezd na letiště do Bangkoku a návrat do reality – fuj, zima! Ale takové perníkové latté ze Starbucks, to zvedne náladu.
A máme tu úplný konec listopadu – jedna pohotovost, kdy mě nevytáhli z teploučka, jeden místní let a…? Žádost o let domů, tentokrát Vídeň 5 dní ♥
Stihla jsem toho opět dost, rodina a kocouři, jídlo a zubař, koncert na konzervatoři a shledání po dlouhé době, koncert Panoptika, kavárna s maminkou a zase jsem frčela zpět do Číny.Doletěla jsem do prosince a hezky jsem se zakuklila na gauči u pohádek a kriminálky s Dobbym. Pak doletěla Káťa a byly jsme na to dvě ♥ jela jsem s ní do města na kontrolu k doktorovi a užila jsem si tak zase to svoje oblíbený perníčkový latté 🙂 Pak hurá! Ten nejlepší hotpot! Laura se k nám taky přidala. No to zase byla bomba.
Další den mě čekal Shenzhen v 9h ráno. Celou noc jsem nespala, asi jsem se předchozí večer moc nacpala. A nebo jsem byla ve stresu, že zaspím. Já na ty ranní lety prostě nejsem. Odletěli jsme a za hodinu jsme přistáli zpět v Pekingu – problém s letadlem! Výborný. Odletěli jsme nakonec o ČTYŘI hodiny později. Po přistání jsem zjistila, že mě posílají zpět jako cestující, s přistáním v Pekingu v 1h ráno. To nevypadalo dobře. Další den jsem měla Toronto, o který jsem si zažádala…. Nedopadlo to. Takže místní let mi to celé rozbil a já nemohla letět další den za Aleksem. Výborný. = Irys nasránek a 3 dny pohotovost. Bez komentáře.
První a druhý den mi nic nedali. Na dnešek, tedy pátek, mi dali Shenzhen. Ok. Dobrý. Cokoliv, hlavně ať mohu letět ve středu do Prahy, domů, zažádala jsem si o ten let, tak alespoň ten by vyjít měl, že… No, ne. O chvilku později mi tam hodili Tijuanu, kde máme pobyt v San Diegu asi celkem 9 dní!!!! PRŮSER. Káťa mi pomohla zavolat na dispečink, protože přeci jen v čínštině se dorozumí mnohem lépe. Dispečerovi bych asi dala pěstí, protože si vymýšlel, že jsem jediná, kdo může ten let odletět a blablabla a pohotovost je pohotovost blablabla… Blbec! A jedna z našich vedoucích, taky nemá cenu komentovat. Ta se mi tak nějak vysmála,… takže a dost.
Zažádala jsem si o osobní volno až do 22. prosince, protože kdybych si to vzala pouze na dnešek, mám jistotu, že mi let domů podělají zase nějak jinak. Už jim nebudu akceptovat tyhle podrazy. Měla jsem dvě možnosti – osobní volno a pokud by mi to neschválili, tak jsem byla připravena dát výpověď… = byla jsem dost vytočená.
V pondělí si zaletím domů jako cestující až do pátku a pak, jak bylo v plánu, poletím v sobotu na Vánoce do Toronta, až do začátku ledna. Pojedeme s Aleksem k jeho rodičům a ke konci roku se přesuneme zpět k Aleksovi. Tak nějak jsem tohle asi potřebovala.
Tak ahoj uniformo, uvidíme se až v lednu!
Mějte všichni klidný prosinec a nestresujte se. Je v pohodě, pokud upečete jen dva druhy cukroví a je v cajku, když nepečete nic. Je v pohodě, pokud nemáte vlastnoručně vyrobený adventní věnec… a nebo nemáte žádný věnec. ♥
Dobrý den, slečno Ireno,
rád jsem si Vás poslechl u Rosti v rozhovoru a přes něj se dostal až na Váš blog. Velmi hezké a zajímavé. Jste šikovné děvče (promiňte je mi 49let, že Vás tak oslovuji, mám ve Vašem věku syna). Moc se mi líbí, jak jdete životem, z ničeho si nic moc neděláte…. Věřte mi, že tak je to správně. Život patří těm, kteří se z něj ne…….
Život je tady a teď a ne zítra a už vůbec ne včera. Je na něm krásné, že na každém z jeho konců je již nové vlákno začátku 🙂 Buďte nadále taková jak se mi jevíte. Fandím Vám….
S úctou
Jirka P.