Irys v Číně

Tak ahoj ahoj, zase se ozývám 😊 mám za sebou konečně 3 zaučovací lety na A350, už „jen“ inspekce a hurá, další licenci mám v kapse! Jinak z toho letadla ale nejsem vůbec nadšená. V business class o něco víc lidí, ble. Ale pro economy letuchy je to ještě horší, některá letadla mají fakt BLBĚ vymyšlená, že třeba uprostřed není žádná galley (kuchyňka). To pak holky musí tahat vše (těžké vozíky) ze zadní galley a dost se teda nadřou, hlavně na mezinárodních letech.

Jeden zaučovací let jsem si vážně užila, odjela jsem z domu v 16,30hod a přistála jsem až v 7hod ráno z MÍSTNÍHO letu! Klasika Shenzhen, všeho všudy jsme nabraly 6h zpoždění 😪. Alespoň jsme na letu byly dvě cizinky, to je vždycky lepší, než být jediný „outsider“!

Jinak foto foceno v 7,25h ráno… zoufalství 😪😄

Do San Jose jedině na shopping

Dostala jsem po dlouhé době můj velmi NEoblíbený let – San Jose. Nepodařilo se mi vyměnit si ho! Naštěstí ale jen krátký pobyt, nemusela jsem trpět dlouho. Tentokrát to ale vlastně nebylo tak špatný, protože jsem si tam koupila krásný Adidasky v Marshalls ve slevě 😝 Člověk si to musí občas nějak zpříjemnit…

Za kamarádkami v Bostonu

…kamarádky = veverky! Jak jinak, já a roztomilá zvířátka 😄 Tentokrát jsem jim koupila vlašský ořechy, abych si je trochu uplatila a mohla je fotit. A vyšlo mi to! Ty mrchy mi šplhaly po nohou a lezly na klín, pro ořech prý cokoliv. Povedly se mi i fajn fotky. Jednou si musím koupit pořádný foťák. Chtěla bych se věnovat focení a stále se v tom zlepšovat.

Bráchy čtyřicítka

Zažádala jsem si zase o jeden fajn let = Praha! Čekala mě doma totiž jedna významná událost, oslava bráchy narozenin. Tam jsem přeci nemohla chybět! 😊 po příletu jsem ještě stihla na hotelu snídani, kapitán nám objednal Plzničku 😄 Blázen, v 7h ráno! Ale tak v Pekingu už byl čas oběda… Musím říct, že po letu celkem bodla! 😄 A můj druhý bratr si mě dokonce přijel vyzvednout na letiště, mám já to ale servis. Na to bych si i zvykla! Kromě oslavy jsem se jinak zdržovala doma, překvapivě jsem se i trošku učila psát čínské znaky 🤓

Čínština

Snažím se poslední dobou přinutit se k učení. Vyšší level zkoušky = 600 čínských znaků. 😄 takže se je postupně učím psát a tím si je i zapamatovat. Je to peklo. Dost snadno se to zapomíná… fuj. Tak uvidíme, jak dlouho mi to „nadšení“ vydrží. Ale než tu v Číně skončím, ráda bych tu zkoušku zvládla. Ono se to může do budoucna hodit. Číňani jsou všude!

Jinak pfuuu, v Pekingu je vedro jak blázen. Takže bez větráku a klimatizace se to nedá. Sauna!

V srpnu, pokud vše vyjde, se za mnou možná přiletí podívat brácha se švagrovou! Konečně uvidí, jak to tu v Číně chodí, haha. 😄 Tak se těším!

Následující dny

Zrovna jsem v letadle do Shenzhenu, zítra mám jeden fajn letíček, který jsem si vyžádala. Vancouver! Nebo spíš… Toronto? Ano, poletím za Aleksem! ♥️ Ať si ho užiju déle, než cca 24h, když letím Peking – Toronto. On má nyní volno po zkouškách, tak jsem to pěkně naplánovala. Bude to ale dost busy let, plná business class. No co, nějak to přežiju a pak frrrr…

S Laurou jsme si zažádaly o let do Bruselu, je tam pobyt 3 dny, tak doufám, že nam ho fakt dají. Máme v plánu jet odtamtud do Amsterdamu, chtěla bych se tam znovu podívat. Naposledy jsem se tam dostala před třemi lety, než jsem frnkla do Číny. A moc se mi tam líbilo. Tak držte palce! Navíc sdílet pokoj na hotelu s Laurou mi vůbec vadit nebude 😄

Ono to chce si občas zažádat o nějakou fajn destinaci, nebo letět s někým / za někým blízkým. Zvednout si náladu, udělat si radost, dobít baterky něčím pozitivním 😊 Protože ne vždy dostaneme lety, jaké bychom chtěli. Když mi cpou busy Seattle, San Jose, Chicago,… tak jdu na let otrávená 😄 Ale nebojte, většinou se to pak spraví, když mám na starost fajn cestující, nebo fajn kolegy v posádce. Navíc situace u nás ve společnosti je momentálně nic moc, ale snažíme nenechat se tím ovlivnit a věříme, že to bude zase brzy ok. A když nebude? Tak si sbalím svůj milion kufrů a čau 🙋🏼‍♀️

Tak jo, to by pro tentokrát stačilo. Teď se jdu odebrat do říše snů a zítra brzy ráno hurááá do oblak, už abych přistála 😏

Užívejte si léta ☀️

(článek poupravím později (hlavně zobrazení fotek), až zase budu příští víkend zpět v Pekingu)

… obnova víza a retraining v Haikou, po 4 měsících doma, povinná každoroční zdravotní prohlídka, výcvik na Airbus 350, po 2 letech v Sydney, brýle & čočky, do toho občas nějaké to Toronto, pohoda doma s kocourem, nebo na jídlo s holkama = běžný život letuchy za poslední měsíc a půl 😀

V dubnu jsme si tedy užily tropické Haikou na 15dní. Čekala nás obnova víza a šikovně jsme si v tu dobu naplánovaly retraining. Alespoň jsme nedostaly tolik letů! Lety z Haikou jsou převážně na B737 a mnohdy třeba 4 sektory, to se člověk proletí. A občas trochu nechápe mentalitu místních lidí, haha 😀 Hned první den jsme tedy jely na policejní stanici vyřizovat a pak jsme si užily hotel Sheraton, vzpomínky na výcvik v roce 2016! Nesměla tedy chybět má povinná fotka do sbírky…

Retraining jsme měly celkem 3 dny a to na B737/A330/B787. Bylo toho dost. I zdravověda a nouzové přistání na vodu, evakuace, testy z teorie, hašení. Naštěstí jsme to zvládly bez problému a mohly si tak užít nějaké ty volné dny u bazénu. A nebo sushi či tradiční hainan dezert ♥ Nebojte, lety jsme taky nakonec dostaly a já jeden letěla jako galley letucha, protože mě v systému konečně povýšili, ale na B737 to je dost na pohodu. Člověk se nemusí nervovat v economy class a má max. 8 cestujících v business. Paráda.

Po návratu z Haikou jsem hned další den letěla Toronto, vyměnila jsem si úspěšně let. S Laurou jsem se potkala i na bázi a huráááá za Aleksem. Viděli jsme se tentokrát i s jeho rodiči, kteří se na otočku stavili v Torontu, tak to bylo fajn setkání.  Po letu volno, tak jsme s holkama jely na motokáry a jídlo, klasika. Objevily jsme fajn italskou restauraci, kde to konečně není předražené a navíc výborně vaří ♥

Doma doma

Po 4 měsících jsem se konečně dostala do ČR! Můžu si teď zažádat jednou měsíčně o Prahu / Vídeň, hurá hurá skoro po 3 letech je to rozumný řešení. Tak jsem konečně viděla náš nový přírustek do rodiny a jinak to proběhlo jako vždy = rodinná setkání, trochu nákupy, kocouři a rychle to uteklo. Bylo zvláštní, že let zpět do Pekingu byl 6. května, což bylo přesně 3 roky (6. května 2016) od mého odletu do Číny. Takže trošku nostalgie…

A350

Byla jsem mezi „šťastlivci“ a dostala výcvik na další typ letadla. Airbus 350. Máme jich zatím jen pár, některé létají Boston a brzy bude tento typ létat i Toronto. Nevýhoda je, že se tam vejde více cestujících = více práce, haha 😀 Výcvik byl v Pekingu a pak jsem se proletěla na den do Haikou. Čeká mě jen ještě zaučovací let a pak inspekce a mám tedy další licenci. Člověk už z toho má trochu bordel v hlavě, každé letadlo jiné, včetně dveří a nouzových postupů a vybavení, ale co, to dám!

Jinak jsem si zase užila povinnou prohlídku v nemocnici. Jak já tohle období nemám ráda! Výcviky a víza a doktoři = duben / květen, každý rok. Ble. Na očním mi paní doktorka řekla, že mi bohužel do mého průkazu napíše, že bych měla nosit brýle. Jo, mám občas problém zaostřit na dálku, něco přečíst, ale že by to bylo tak blbý?! Ale čekala jsem, až průkaz bude hotový a zda to tam fakt bude napsaný.

学习汉字

Objednala jsem si materiály na studium čínštiny, protože dobrý den, změny ve společnosti. Do února 2020 musím splnit zkoušku z vyššího levelu čínštiny, než mám teď, abych si mohla udržet povýšení. Chci to zkusit, nejen kvůli práci, ono se to může hodit i do budoucna. Tento level již obsahuje orientaci ve znacích včetně psaní, ajajaj. Ale Dobby mi s tím prý pomůže…

Sydney

Měla jsem pak docela kliku, v plánku jsem měla 3 místní lety (fuj) a vyměnila jsem si je za 3 dny v Sydney! Po dvou letech jsem se tam tak mohla zase podívat. Od té doby, co mám licenci na B787, se totiž jen tak neproletím A330. Pouze pokud si o let zažádám / dostanu místní let. A Sydney létá pouze A330. Tak jsem měla radost ☺ Bohužel: první den jsem spala celý den. Druhý den mi bylo tak blbě! Ráno jsem dokonce zvracela (asi kebab předchozí den…). Ale třetí den – zpět mezi živými. Nechtěla jsem do města, tam jsem již párkrát byla. Jela jsem do Kamay Botany Bay National Park. To byla nádhera. Minimum lidí, nikde nikdo, jen vlny, útesy, příjemné počasí, ptáci a klid.

Brejlounek

Dostal se mi do rukou nový zdravotní průkaz – a sakra! Na let musím nosit kontaktní čočky + mít s sebou náhradní brýle (klasické, zlaté obroučky, nic co by odpovídalo mému věku :-D). A tak jsem si musela vše pořídit během dvou dní volna v Pekingu. Vyšilovala jsem, lehce. Nakonec to dopadlo na jedničku a já sehnala i brýle na normální nošení a tyjo, já vidím lépe! Všechno je to najednou perfektně zaostřené! Zázrak! 😀 Na čočky si ještě zvykám. První let s čočkami… no, vyndala jsem si je, hned jak jsem měla chvilku času v letadle. Chce to víc času na seznamování. Dnes jsem je nosila cvičně doma a oči to zvládly!

Jelikož jsem expert na výměny letů, z mého San Jose v plánku bylo Toronto. Aby ne, vždyť jsem potřebovala i více hodin a taky, no, ten jeden Kanaďan… ♥ však víte. Let to byl super tam i zpět, protože jak je fajn posádka, i plná business class je hračka. Kuřecí křidýlka a pivo s Aleksem k tomu = všecko dobrý.

Nyní mám v Pekingu jen tak tak povinných 48h odpočinek a zítra večer letím jako cestující do Shenzenu, odkud mě čeká další den v noci Brusel. Sice jen na den, ale ještě naháním hodiny na květen 😀 Po návratu mě konečně čeká zaučovací let na A350, tak jsem na to zvědavá.

Pac! ♥

Jak se dají shrnout dva měsíce do jednoho článku, aby nebyl dlouhý jak týden a plný fotek? No, … uvidíme.

New York s Aleksem

Konečně mi přišlo štěstí trochu naproti a já viděla v únoru po letu do Paříže Alekse! Měl týden volno, já si zažádala o let do New Yorku a vyšlo to. Vůbec se mi od listopadu nedařilo dostat let do Toronta, kolem Vánoc, na jeho či moje narozeniny. Únor byl náš měsíc a my si mohli předat vánoční a narozeninové dárky. Stejně byl nejlepší dárek Aleks! Když na mě čekal v hotelu, až dojedeme z letiště, tak se mi do očí hrnuly samou radostí slzy a všecko bylo najednou v pořádku. ♥️

Byli jsme v centru, samozřejmě i Central Park, to je moje srdcovka. Vzala jsem ho do české restaurace Bohemian Spirit, kterou doporučuje jedenáct hladových Irys z deseti! Chuť skoro i lepší, než doma od maminky (ba ne 😜). Gulášovka, nakládaný hermelín, kachna a svíčková, štrůdl a plněné buchty s vanilkovým krémem. Za mě by mohlo být červené zelí méně kmínové, protože já a kmín nejsme kámoši, ale jinak bez chyby. Aleksovi moc chutnalo, až bude příležitost, musíme spolu něco českého uvařit!

Na krátko a po dlouhé době Tel Aviv

Jojo, to mi takhle něco vlezlo na mozek a jedno ráno jsem se rozhodla, že se nechám ostříhat. Odpoledne jsem tak tedy učinila, hurá! Neskutečně mi to vyhovuje hlavně i na lety, ušetřím si 10minut před letem třeba na… více spánku. Změna to je docela radikální, ale ono to zase brzo doroste, tak co 😄

Letěla jsem do Šanghaje a odtamtud do Tel Avivu, kam mě dost dlouho neposlali. I když na jeden den, tak to bylo fajn. Na hotelu máme boží jídlo, což je jeden z důvodů, proč se tam vždy těším. Bohužel, počasí moc nevyšlo, déšť a dost silný vítr, takže se nedalo být venku. Nechtěla jsem se nechat odfouknout 😄 Nemám ale nejmenší problém relaxovat v hotelovém bazénu, číst si a spát.

Laura zase o rok starší

Čtvrtý březen, Laury narozeniny. Sešly jsme se s Mariou, pak další den jely na večeři do super restaurace Migas s výhledem na budovu CCTV.

Další den jely na nákup, spojily to s vietnamskou restaurací a kávou, kde jsme potkaly piloty naší společnosti. I když jsme se nikdy předtím nepotkali, tak jeden z nich, jakmile se dozvěděl, že má Laura narozky, skočil pro dort 😊 fakt neskutečně milý překvapení!

Nepříjemné změny ve společnosti

Ano, je to tak. Od 1. března nemáme nárok na single pokoj na hotelech. Číňani mají vždy pokoje po dvou, my jsme měli jako cizinci vždy pokoj pro sebe. Ale evidentně se společnost snaží ušetřit, kde se dá… Nevadí mi sdílet pokoj s kamarádkou, s někým z cizinců, koho znám, ale když poletím jako jediná cizinka…? Tak s Číňankou. Nechápejte to zle, ale ta kultura je vážně dost jiná.

Já mám ráda svůj klid a soukromí, je mi nepříjemné sdílet pokoj s někým po pár hodinách na letu, kde se kolikrát sotva potkáme. Chci mít po letu klid a vypnout, ne mít někoho za zadkem, kdo je zvyklý chodit na snídani jedině s kolegy z letu, neumí si zavřít dveře od koupelny, když jde na WC a tak podobně. Každý má jiné návyky, problémy se spánkem 🙋🏼‍♀️ a zkrátka je to dost omezující. Naštěstí jsem ale doposud sdílela pokoj jen jednou, a to v …

… Las Vegas!

Vedoucí letu jsem již znala, letěly jsme spolu a umí dobře anglicky a tak mi nabídla, že v Las Vegas můžeme bydlet spolu. No, ne že bych měla na výběr, sudý počet holek, jednou to přijít muselo, haha.

K mému překvapení to bylo v pohodě, kolegyně si asi nastudovala soubory, které společnost sdílela mailem, o tom, jak se respektovat a podobně. Po každém použití umyvadla ho vytřela papírovými utěrkami, když něco sledovala na mobilu, tak jedině se sluchátky. Celkově se snažila být potichu a netrvala na tom, abychom spolu trávily čas, takže dobrý. Jen ty dveře od koupelny, ty se zavírají!!! 😡 ale dejme tomu.

V Las Vegas jsem si trochu nakoupila, Victoria’s Secret je má slabost. Taky obchod Ross, kde seženete značkové boty, kabelky a oblečení za super ceny. Koupila jsem si třeba boty Calvin Klein za 25dolarů! To bych je tam přeci nemohla nechat!

Jela jsem na výlet do Red Rock Canyon, bohužel jsem se dovnitř nedostala, protože předchozí den pršelo a tak byl park zaplavený. I tak jsem ale něco málo viděla a snad se tam dostanu někdy jindy.

Na letu zpět mě cestující poznal v magazínu a nechal si ho podepsat 😄

Víkendový Londýn

… zase jeden Skytrax let. Alespoň fajn posádka, single pokoj a na tripadvisoru jsem si zarezervovala výlet. Tentokrát Avebury, Lacock a Bath. První dvě místa jsou malinké vesničky, ale plné historie. V Lacock jsem se rozplývala nad ovcemi s jehňátky a hurá, jaro! Kvetoucí květiny a všude zeleno. Bath určitě doporučuji, pokud jste si v Londýně již všechno prošli.

Měla jsem ale na tomto pobytu náladu naprd a chuť dát co nejdřív výpověď. Byla jsem naštvaná, že je v naší společnosti kolikrát všecko tak nějak na hlavu. A postrádající smysl a logiku a že jsem dlouho nebyla doma a … . Nějak se to nahromadilo, ale nakonec jsem to zvládla a všechno se v lepší obrátilo.

… a zase ten Aleks.

Po Londýně jsem měla letět do New Yorku, ale byl by to krátký pobyt, tak proč si to nezkusit vyměnit za Toronto! Vyšlo mi to.

Dost mě mrzí, že jsem se od začátku ledna nedostala domů. Samozřejmě mi jen tak let do Prahy nedají, protože od té doby, co létám Boeingem 787, tak lety na Airbusu 330 nedostávam. Společnost neřeší, že mluvíme česky a to se na letu může hodit. Ale! To se od dubna mění. Náš vedoucí nám pomohl vybojovat let domů jednou měsíčně, já si mohu vybrat Prahu / Vídeň. Skoro po třech letech se dočkáme a můžu si žádat i o jiné destinace. Paráda.

Když se mi nedaří letět domů, jsem šťastná, že tu mám v Pekingu holky a Dobbyho. A v Torontu mýho Kanaďana. Tak. A z Dobbyho je čím dál tím větší fešák. Jen tak mimochodem.

Jaro je v Pekingu!

S Laurou jsme se vypravily do parku Yuyuantan 玉渊潭公园, dočetly jsme se, že to tam již krásně kvete. Ono se to dočetlo evidentně i velký množství Číňanů. Pracovní den a v parku bylo v jednu hodinu odpoledne narváno! To bylo něco pro mě. Ale i tak jsme si to prošly, daly kafe v klídku a pak jely do části Sanlitun na jídlo a menší nákup. Bylo asi 20 stupňů a slunečno, nádhera.

Bonjour Paris!

Máme teď šanci často dostat let do Paříže. Kromě Xianu, který létá Airbus, se nedávno spustila linka i z Chongqingu, Shenzhenu a Guiyangu. A létá se Boeingem, takže dobře pro nás. A ano, já se zrovna z Paříže vrátila. Bohužel pobyt jen nějakých 27hodin, ale i tak, slunce mě vyhnalo do města a já si užila jarní procházku. Pak nákup v Auchanu, dobré jídlo (francouzská cibulačka♥️), spánek a letělo se zpět. Super posádka, kolegyně mi říkala, že zná Milana Kunderu a jeho Nesnesitelná lehkost bytí je v Číně dost populární. V čínštině je to „生命不能承受之轻“ 😄.

Pche, kariérní postup

Mám odlétáno přes 2500hodin (konkrétně je to nyní 2653h 43min), prošla jsem HSK zkouškou z čínštiny, tak jsem měla nárok na inspekci. Už nebudu junior, ale pokročilá letucha! 😄 Inspekcí jsem prošla! Místní let a já pracovala poprvé v business class v galley. Takže spočítat a zkontrolovat veškerá jídla, vybavení, připravit trouby a talíře a ohřát a tak! Byla to sranda, trochu jsem připálila rýži a lehce stresovala při aranžování na talíře, ale vedoucí / inspektorka mi dost pomohla. Stejně v galley z 95% létat nebudeme, tak to nehrotila. Ale stát se to na místním letu může, tak jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela. Zítra si ještě musím na bázi napsat dva testy, jeden z business class servisních postupů a blablabla znalostí a pak něco jako kultura společnosti. A hotovo! Měla by mi trošku narůst výplata, hurá. Jinak se na mé práci vlastně nic nezmění.

Následující dny

V plánku jsem na neděli měla Boston ze Šanghaje, ale změnili mi to na sobotní Toronto! Což je docela vtipný. Já se ten let totiž snažila za sobotní Toronto vyměnit, ale kolegovi se nechtělo, pak mi poslal fotku posádky letu a já tam?! Myslel si, že jsem to nějak zařídila já i přes jeho nesouhlas, ale já v tom neměla prsty! Navíc jsem zrovna spala a koukala jak blázen, když jsem se vzbudila. Let mi změnili sami od sebe, protože 10. dubna letíme do Haikou na obnovu víza. Potřebovala jsem tedy „rychlý“ let z Pekingu. Klikař! Toronto jen tak! Bez námahy a výměn! Ha! Aleks!

Do Haikou letím s Laurou i Káťou a vyšlo nám to skvěle, protože v tu dobu dostaneme i retraining, který musíme absolvovat každý rok. Alespoň nebudou mít tolik šancí nám dát nějaký letíček na B737, hurá! 737 je pro nás takový létající autobus ☺

Článek jsem celý napsala na mobilu, notebook byl v opravě. Oprava trvala déle, než měla, ale konečně ho mám zpátky. Jen jsem přes noťas naházela do článku ty tisíce fotek, zkontrolovala text a je to.

Mějte fajn jarní dny ♥️

… a jedna fotka z listopadového focení 😊

Let do Chicaga, narozeninový výlet na ledopády, let s Laurou do Londýna a po dlouhé době v Bostonu. To byla druhá půlka prvního měsíce roku 2019 ☺

Do Chicaga se mi vůbec nechtělo, protože jsem se ten let snažila vyměnit za Toronto, ale opět mi to nevyšlo. Letěla jsem s Johnnym (Francie), se kterým jsem naposled letěla do Paříže někdy v září roku 2017. Tak alespoň jsem v posádce nebyla sama cizinka. Zima byla ale v Chicagu dost bleee, takže jsem do centra ani nejela. Prošla jsem se kolem hotelu a nakoupila potřebné věci v targetu. Večer jsem si objednala sushi, moje oblíbené. Vím, že Aleks je taky na sushi, tak jsem objednala něco i k němu domů v Torontu. A nakonec jsme jedli spolu, protože jsme si video-volali. Prostě vztah na dálku, no! A mě pak zase bolela čelist, protože jakmile Alekse vidím, směju se pořád jak blázen :))

 

Narozeninový výlet

Po příletu z Chicaga jsme s Laurou, její mamkou a Káťou jely na výlet na LongJu ledopády. O půlnoci mi Laura zaťukala na dveře, aby mi popřála k narozeninám. Dostala jsem květinu a dort! Tak jsme se obě v pyžamu vyfotily a šly jsme spát dost pozdě. Spala jsem asi necelé čtyři hodiny. Na výlet jsem ale i tak vstala bez problému.

Cesta trvala autobusem cca 3hodiny. Zhruba hodinku před příjezdem na místo jsme projížděli místním „trhem“. Což jsme s holkama asi úplně vidět nechtěly.

Prodávali maso hned u silnice, porcovali to na autech… No, dost jsme koukaly. Zkrátka Čína, na jednu stranu jdou dost kupředu a na druhou stranu… Když člověk vidí tohle, tak si fakt přijde, že se vrátil o spousty let dozadu. Lidé si nakupovali jídlo v předstihu, protože o dva týdny později přišly oslavy nového roku. A v tuto dobu tu mají svátky, spousta obchodů zavřena. A pro tyto lidi z „vesnice“ to bude asi ještě trochu složitější.

Longju Icefalls

Dorazily jsme na místo, ani tam nebylo tolik lidí, i když byla sobota. Bylo totiž ještě docela brzy. Rozhodně to stálo za návštěvu, tohle jsem v životě neviděla. Alespoň jsem si trošku protáhla tělíčko, bylo tam dost schodů a celkově jsme se hezky prošly. Pár lidí jsme potkaly, samozřejmě koukali jak na blázny, co tam dělají cizinci. A samozřejmě to říkají dost nahlas a ještě tipují, že jsme Ruska. To mě pokaždé vytočí. Evidentně neznají nic jiného!

Měli tam i „ledovou jeskyni“ se spoustou rampouchů a světýlek a „ledový les“. Na závěr jsme se vyblbnuly na snow tubing a šly jsme zpátky. Daly jsme si něco málo k jídlu a čekala nás dlouhá cesta zpět do Pekingu. A k tomu ještě cesta autem domů z centra.

 

Dostaly jsme se domů až někdy večer a později k nám dorazila Káťa s Mariou (která zrovna přiletěla do Pekingu). Huráááá, další květina a dárečky od holek ♥

Daly jsme si dort a pokecaly a bylo to fajn. Laura měla ale další den letět, tak jsme to moc nepřeháněly. Nakonec dostala pohotovost na bázi od 5h ráno do 22h večer, bohužel. Jinak bychom po jejím letu vyrazily někam na narozeninovou večeři. Ale nevadí, já si na velké oslavy stejně nějak nepotrpím a raději si to oslavím v klidu po svém. Pak jsme byly převážně doma s Dobbym, Laura byla nějaká nemocná.

 

Let s Laurou do Londýna

Konečně jsme zase měly šanci letět spolu! Čekal nás tentokrát skytrax let do Londýna. Vedoucí letu byl Felix, hrozně fajn chlap, který pomůže se servisem, když je třeba. Oni totiž někteří vedoucí jsou jenom „vedoucí“ a to je všecko 😀 Už jsem s ním párkrát letěla. Pamatuje si i Alekse, tak jsme během letu měli čas pokecat i o něm 😀 Na letu do Londýna jsme neměli moc lidí, takže před letem jsme si vše rychle nachystali a pak měli dost času na fotky, jak jinak! Taková významná událost se přeci musí zdokumentovat. Je to fajn, spolu bydlet a pak spolu i letět. Na letu byla sranda a rychle to uteklo. Užila jsem si i krásné výhledy z okýnka u mých dveří ♥

Dorazili jsme na hotel až někdy k večeru. Zašly jsme s Laurou na večeři, daly si vínko, takže plné břicho a alkohol = usnula jsem hned, jak jsem lehla do postele 😀

 

Natural History Museum & Élan café & Nástupiště 9 a 3/4

Další den jsme po snídani jely do centra. Ale pár minut po tom, co jsme nasedly do autobusu, začalo dost pršet a byla brrrr zima, takže na procházky venku to moc nebylo. Schovaly jsme se tedy do slavného Natural History Museum, přidalo se k nám i pár lidí z posádky. Muzeum jste mohli vidět například ve filmu Paddington. Měla jsem pak v plánu kavárnu, kterou jsem objevila na instagramu – ÉLAN café. Jakmile Laura viděla fotky, tak tam samozřejmě chtěla taky. Mají tam hezkou výzdobu a boží dorty! A navíc to bylo jen kousek od muzea, pár minutek pěšky. Daly jsme si horkou čokoládu s marshmallows, já jahodový dort a Laura nějakou malinovou makronku.

Přesunuly jsme se pak ještě na King´s Cross Station – nádraží, které určitě znáte i z Harryho Pottera. Pro fanoušky je tak na tomto nádraží obchod s různými suvenýry v HP stylu. Oblečení, propisky, diáře, kouzelné hůlky, sladkosti,… mají toho spousty. A můžete se vyfotit u přepážky mezi nástupišti devět a deset, skrze kterou se dostanete na nástupiště 9 a 3/4 a pak hurá do Bradavic 😀 Byla tam celkem fronta na fotky, ale když už jsme tam byly, tak jsme si asi 15minut počkaly. A najednou byl den u konce a jely jsme zpět na hotel a dát si další dobrou večeři a hurá spát.

A následující den jsme jely pouze poblíž, do Hounslow. Chtěly jsme jen omrknout obchody, já v Primarku koupila maličkost neteři a synovci, protože unicorni a Star Wars jsou momentálně jejich srdcovka 😀

Na hotelu jsem si pak zabalila a usnula jsem, jak jinak. Před nočním letem to je ale nutnost! 🙂 Večer jsme jely z hotelu na letiště a hurá, letěly jsme zpět do Changsha a poté jako cestující do Pekáče.

 

Káťa s Mariou byly zrovna také v Pekingu, tak jsme jely na večeři i s Laury mamkou. Všude to bylo již nazdobené na blížící se nový rok. Červené lampiony a spousta světýlek.

 

Dobby & kastrace

Ano, je to tak, Dobby už to má za sebou!

Poslední dny před kastrací se to s ním vážně už nedalo vydržet. Kdo má doma kočku a zažil si tohle období, tak to chápe. Nemohla jsem ho ani pustit k sobě do pokoje, protože by mi tam zase něco označkoval. Spát jsem musela se špunty v ušich, protože rád spustil třeba v 5h ráno ty svoje noční serenády u dveří. 😀 Tak jsme s Laurou jely k veterináři. Nejdříve mu udělali nějaké testy atd. a pak nám ho donesli zpět pěkně oblbnutého :)) Byl už z narkózy vzhůru, ale ještě dost mimo. Doma nám tu chodil ze strany na stranu, jak kdyby se zrovna vrátil z pořádného večírku 😀

Dostal kolem krku límec, aby si to nelízal, pak to měl pár dní poté jeden den sundané a dost se mu to zhoršilo. Evidentně si to lízal jak blázen! Takže bohužel má ještě stále límec, dokud se mu to pořádně nezahojí. Pít s tím může z fontánky, na jídlo límec sundáme a musíme ho hlídat. Děláme si z něj srandu, je to naše malá lampička 🙂 teď se mi tu zrovna povaluje v posteli.

 

Po dlouhé době v Bostonu

Letěla jsem do Šanghaje a odtamtud na dva dny do Bostonu. Po půl roce! Doletěli jsme odpoledne a já zbytek dne prospala. Let byl totiž plný a my měli v business class co dělat. Ale posádka byla fajn, tak jsme to zvládly bez problémů. S vedoucí jsem letěla minulý rok v červnu do New Yorku. Když mě viděla, tak si na mě vzpomněla a smála se. Cestující byli i celkem v pohodě. Nejhorší jsou stejně cca 3h po vzletu, pak se dokončí první servis a máme relativně „klídek“ až do druhého servisu. Vedoucí mě po letu chválila, protože jsme lítali sem a tam, abychom to vše stihli co nejdříve.

Boston mám fakt ráda, několikrát jsem tam měla na návštěvě Alekse, prošli jsme spolu spoustu míst a zažili fajn momenty. Měla jsem původně v plánu, že za ním poletím, ale v Torontu bylo poslední dny počasí dost naprd 😀 mrzlo a dost nasněžilo. Kontrolovala jsem lety a zrovna i let do Bostonu, který jsem měla v plánu vzít zpět z Toronta, byl předchozí den zrušený. Nemohla jsem to riskovat, další den jsme kolem 14.hodiny jeli na letiště. Chtěla jsem jít na dlouhou procházku, ale jakmile jsem opustila hotel, tak jsem plány změnila. Došla jsem jen do parku, kde mám kámošky veverky a pak do ulice s obchody poblíž. Potřebovala jsem sehnat dárky pro Káťu k narozkám. Pro sebe jsem si koupila jen řasenku, něco sladkého a k večeři sushi ♥ Byla jsem alespoň ve stejném časovém pásmu s Aleksem, tak jsme si zavolali a zase mi zlepšil trochu náladu.

 

Čínský nový rok & Káti narozky

Dolétla jsem zpět toto pondělí odpoledne. Večer jsem šla ke Kátě, kam dorazila i její kamarádka Lainey (Číňanka, létá jako vedoucí letu) a ta nachystala večeři. 4. únor je pro Číňany něco jako u nás Silvestr. A jelikož Káťa měla 5.února narozeniny, tak jsme to všechno oslavily 🙂 Lainey odešla někdy kolem 21.hodiny, protože měla další den let. Tím pádem láhev vína a šampaňského zbyla na mě s Káťou. Au au au. Ale bylo to super, snad si to brzy zopakujeme, jen raději bez toho šampaňského 😀

Dispečeři na mě byli hodní, další let mám až ve čtvrtek pozdě večer. Poletím do Chongqingu a odtamtud další den v noci do Paříže. Po tak dlouhé době! Ale bohužel jen na jeden den. Uvidím, zda budu mít energii se vypravit do centra. A jinak ano, i tento let jsem se snažila vyměnit za Toronto. Ale evidentně nemám štěstí, prostě je vždycky nějaký problém. Aleks má v únoru týden volno, tak jsem si zažádala o let do New Yorku a přiletí za mnou. 3 dny, ano ano ano! ♥ Nemohu se dočkat.

 

Mějte se všichni famfárově!

 

Prosinec jsem měla, musím říct, docela pohodový. Doletěla jsem z Londýna, prospala jsem celý den v Los Angeles, přežila pár dní v Las Vegas, zaletěla jsem si domů, na druhý vánoční svátek protáhla křidýlka na místním letu a pak jsem měla opět Vídeň, o kterou jsem si zažádala – ano, domů, na 5 dní!

Začátkem měsíce jsme s Laurou vyrazily opět do nové české restaurace, která je fakt super! Tak tu máme již tedy dvě české restaurace v Pekingu. Jedna je „Vltava“ a další, nové otevřená, je „Prague Restaurant“. Tu novou máme radši, protože výběr jídel je mnohem lepší, chuť také a ceny také! Tentokrát jsem si dala tatarák a byla jsem spokojena. Laura si pochutnala na svíčkové ♥

Bohužel mi poté dali Los Angeles, let, který nerada vidím ve svém plánku. Pokaždé mě totálně rozbije jetlag! A měla jsem tam pouze jeden den, takže jsem se dobře prospala a mohla jsem zase letět zpět.

Las Vegas

Já tyto destinace fakt nemusím. Lety jsou to celkem náročné, časový rozdíl nezvládám a zkrátka mi tato místa nějak nesedí. Necítím se tam příjemně. 😀 Každá letucha má destinace, které prostě nechce létat. Ale v Las Vegas jsem měla 3 dny. Což jsem ale zjistila až během druhého dne! Zkrátka jsem si to nějak nebyla schopna spočítat. Původně jsem si chtěla naplánovat nějaký výlet, ale nakonec jsem to vzdala. Měla jsem náladu pod psa, protože jsem zjistila, že mi nevyjde let do Vídně přes Vánoce. Spíš jsem se tak prošla kolem, nakoupila nějaké ty vánoční dárky a odpočívala jsem. Navíc vůbec mi nepřišlo, že budou za několik dní Vánoce. Ta výzdoba mi k tomu místu nějak nesedla.

 

Po tomto letu jsem měla opět pár dní v Pekingu a trochu mi hráblo. Já totiž ráda stěhuji nábytek a dělám menší změny, tak jsem se rozhodla přestěhovat trochu náš obývák / jídelnu. Sedačka, televize, stolek, jídelní stůl, věšák, piano, všechno jsem to proházela 😀 Já když si totiž vezmu něco do hlavy, tak to musí být hnedka. Ale myslím, že změna se povedla, byt se mi teď zdá prostornější a trochu vzdušnější. Dobby mi samozřejmě se stěhováním asistoval… Jinak mám ráda své volné dny v Pekingu. I když třeba holky někde letí, tak já si udělám doma fajn pohodu a relax ☺ A ano, Lush je moje závislost ♥

 

Jelikož mi nevyšel let do Vídně na Vánoce, dali mi Vídeň alespoň 20. prosince, bohužel ten krátký pobyt. Tak jsem si domů skočila alespoň na otočku, dovezla jsem nějaké dárečky, odvezla si cukroví a frčela jsem 22.prosince zpět. Do Vídně zrovna doletěla Káťa, tak jsme se ráno potkaly na hotelu, než jsem jela na letiště.

Štědrý den v Pekingu

Měla jsem tedy volno na Vánoce, což bylo fajn. Bohužel Laura byla doma v Rumunsku, protože měla dovolenou, Káťa také doma, tak jsem na Štědrý den byla sama. Ale vlastně ne tak docela! Měla jsem tu chlupatého kámoše a také jsem si několikrát volala s Aleksem, tak mi nebylo smutno. Udělala jsem si bramborový salát, lososa, koukala jsem na pohádky, cpala jsem se cukrovím, prostě jsem si to užila po svém. A Maria doletěla 25. prosince, tak jsem si udělaly vánoční večeři následující den. Na druhý svátek jsem dostala místní let, ale až v 18h večer a let, který je na pohodu, takže jsem to přežila a hurá zase domů do tepla 🙂

Konec roku doma

A huráááá, máme tu 29. prosince a zase se letělo domů! Lety do Vídně jsou moje oblíbené. Je to nová linka, takže většinou jen pár cestujících, dlouhý pobyt doma, ach. Hned první den večer jsme vyrazili na rodinnou slavnostní večeři, protože rodiče měli výročí 40 let od svatby! Poslední dny roku jsem si tedy užila doma, s kočičáky a rodinou, v klídku. Na Silvestra jsme si párkrát volali s Aleksem, ten měl ale Nový rok až o 6hodin později, takže proběhl hovor i o šesté ranní 🙂 Jo, neustále se orientovat v čase, to je občas peklo 😀 Na Nový rok rodinný oběd a 2. ledna byl čas vyrazit zpět do Vídně, protože další den ráno byl odjezd z hotelu na letiště. Na tomto letu jsem měla i fajn posádku, tak to byl celkově takový fajn let.

Problémy s kocourem

Po letu jsem se konečně potkala s Káťou a poté i s Laurou, která s sebou do Pekingu dovezla svou mamku na návštěvu. Vyrazily jsme na korejské barbecue, do toho jsme řešily kocoura. Ten náš puberťák Dobby začal dělat problémy. Je mu 9 měsíců, takže víte, co mám asi na mysli za problémy! Začalo to tím, že mi koncem prosince označkoval můj kufr, ze kterého to do dnešního dne cítím, i když jsem se to snažila vydrhnout a přebít ten jeho „smrádek“ různými parfémy! Asi totiž cítil z mého kufru naše kocoury, co máme doma…?

Pak také začal mňoukat jak vyšinutý, sedět u dveří. V našem patře asi bydlí kočka, se kterou by se rád seznámil! Ale kdepak. Byli jsme u veterináře, který nám ale řekl, že by měl před kastrací projít nějakým očkováním. OK, takže místo kastrace proběhla jen injekce. Je to ale na několikrát a ke kastraci by tak mělo dojít až ke konci února. Ani náhodou! Během posledních dní je to už fakt k nevydržení. Navíc včera mi označkoval mou kabelku. A ty jeho hlasité projevy jsou k zbláznění. Zkusíme k veterináři zajet co nejdříve a proces kastrace urychlit.

3 dny plné otravy jídlem v Los Angeles

6. ledna jsem letěla jako cestující do Changsha. Další den odtamtud do Los Angeles. Večer před letem jsem si objednala tuňákový sendvič se Subway, abych něco snědla, než poletím. Jela jsem busem z hotelu na bázi a začlo mi být tak nějak divně. I po vzletu, myslela jsem ale, že to je tlakem. Později mi to došlo, když jsem zvracela poprvé. Co jsem to jedla, proč je mi tak hrozně?

Let do LA byl super náročný, obě business class kabiny skoro plné. Celý let jsem nic nesnědla, hned by to letělo. Před druhým servisem jsem zvracela po druhé, tentokrát nejbližší toalety byly obsazené, takže do odpadkového „koše“ v galley, Ale ok, servis jsem přežila, vedoucí jsem si řekla o nějaké prášky, ale jakmile jsem je polkla, nastalo třetí kolo. Pfuuu! Navíc kolegyně v business class a vedoucí byly na pěst. Vidí, že mi je fakt blbě a posílá mě ještě do kabiny? Co kdybych pozvracela někoho z cestujících? 😀

Pobyt v Los Angeles jsem strávila v hotelovém pokoji, nevolnost a průjem, parádní kámoši. Vzala jsem si na pokoj jen nějaké ovoce a co nejvíce spala. Pak jsem zkusila normální jídlo, polévku, ale bohužel, zase to přineslo problémy. Z hotelu jsem vystrčila nos jen na 30minut, kdy jsem si zajela do lékárny pro nějaké tablety. Na letu zpět už mi bylo lépe, něco jsem snědla a zůstalo to ve mně. Hurá! Všecko se mi vrátilo do normálu a já jsem ráda, že mi žaludek po několika dnech funguje tak, jak má. Ono to není příjemná věc, když jste doma, ale v letadle, když musíte fungovat… peklo. Snad se to již nebude opakovat!

Tak mám volno v Pekingu s tímhle zlobivcem, zítra letím do Chicaga. Snažila jsem si let vyměnit, ale marně. Radši bych Toronto!  Ale naštěstí jsme s Aleksem v pohodě, prostě to zvládneme! ♥ on je ten, který se mě snaží povzbudit, když je mi na nic, protože se mi nedaří dostat let do Toronta, nebo někam poblíž…

 

Mějte všichni fajn dny! Snad se zase brzy ozvu ☺

 

Vodní městečko Gubei

Konečně jsme s Laurou a Káťou měly volno stejné dny (víkend), tak jsme toho musely využít a jely jsme na víkend mimo Peking. Mariu bohužel čekal v neděli let, tak se k nám nemohla přidat. Vyrazily jsme z města autobusem v sobotu ráno a kolem poledne byly na místě, kde jsme se ubytovaly. Pan majitel byl fajn a nachystali nám dokonce i oběd ☺ Gubei se nachází cca 120km od Pekingu a je obklopen částí Velké čínské zdi – Simatai. Prošly jsme si městečko, k večeru byl super výhled při západu slunce. A po setmění se rozsvítila i zeď, což bylo fajn vidět a také na „náměstí“ nachystali show s lampiony. Lidí bylo docela dost, taky byla sobota a podzim rozhodně stojí za návštěvu tohoto místa.

Velká čínská zeď – část Simatai

Jely jsme zpět na ubytování a další den dopoledne jsme měly v plánu Simatai. Musím říct, že tahle část byla docela náročnější, než ta, na které jsem byla v září 2016 (Huanghuacheng). Těch schodů! A každý jinak vysoký, no ke konci jsem fakt chcípala. Navíc nahoře tam dost foukalo, tak jsme byly docela zmrzlé a bála jsem se, že nás to někam odfoukne! Odpoledne nastal čas vydat se zpět do Pekingu, ale cestou jsme se ještě zastavili v čínské restauraci na jídlo. Trochu jsme to přecenily, čekaly jsme menší porce a najednou donesli takové obří talíře!

Poté jsme měly konečně zpět své cestovní pasy, které jsme musely nechat na ambasádě kvůli jinému typu US víza. A mít pas v ruce = mezinárodní lety, hurá! A na mě čekal jeden moc fajn let. A po letu jeden moc fajn chlap☺

4 dny v Zürichu s Kanaďanem

Jakmile jsem viděla v plánku tento let, chtěla jsem si ho vyměnit za New York, nebo Boston. Za Toronto se mi nechtělo, protože vyměnit pohodový let se 4 denním pobytem za šílený let do Toronta na necelých 24hodin… ne ne ne. Tak jsme se trochu s Aleksem zbláznili a protože měl na univerzitě týden volna, přiletěl do Zürichu za mnou.

Měli jsme čas se trochu poflakovat a také být trochu akční ☺ První den jsme prozkoumali město. Ušli jsme několik kilometrů krásnou podzimní krajinou z Uetlibergu do Felsenneg. Odtamtud pak sjeli lanovkou do Adliswilu a vlakem zpět do Zürichu. Také byl čas na kino a konečně jsme také viděli Bohemian Rhapsody. A poslední den jsem Alekse vzala k vodopádům, kde jsem byla v září a moc se mi tam líbilo.

A jak se již párkrát stalo, hned poté jsem dostala let do Toronta a Alekse jsem za 3 dny viděla znovu! My se buď nevidíme vůbec a nebo hned dvakrát po sobě 😀 A pak jsem schytala 3 místní lety, protože mi naplánovali zase nějaké focení. Z čehož jsem nadšená vůbec teda nebyla. Všechny lety byly brzké ranní – sebevražda! Focení docela šlo, týpek na makeup a vlasy si mě vzal do parády a já alespoň vypadala na den trochu k světu, haha :))

Koncem listopadu mě čekal zase jeden speciální let – Londýn. Na cestě z Londýna zpět do Changsha jsme totiž měli Skytrax inspektora, takže vše muselo být samozřejmě na jedničku 😀 V Londýně jsem měla dva dny. Jeden den jsem si jen jela něco pokoupit a další den jsem se konečně vydala do Harry Potter Warner Bros. studií!

Návštěva Harryho Pottera

Na poslední chvíli není vůbec šance sehnat lístky na oficiálních stránkách. A jelikož jsem potřebovala sehnat lístek 2 dny předem, tak jsem zvolila „tour“ na Trip Advisoru. Tour mám v uvozovkách, protože se jedná jen o vstupenku a cestu autobusem tam a zpět. Ale jinak bych neměla šanci a Harry Potter je prostě srdcovka ♥

Pokud o tomto výletu uvažujete, jděte do toho. Jen se zkuste vyhnout návštěvě o víkendu a vyrazila bych hned ráno. Je to celé tak na 3hoďky, záleží, co vás zajímá a nezajímá a jak rychle to zvládnete. Je tam toho spousta k vidění! Boží efekty, mají to fakt vymakané. Od 17. listopadu je to i vánočně vyzdobené.

Tím se dostáváme na začátek prosince a to si dáme v dalším článku, který začnu psát ještě dnes.

Mějte fajn předvánoční dny ♥

 

A hurá, dostáváme se ke shrnutí mého dalšího delšího pobytu! O tento let jsem si zažádala, protože je to jedna z našich novějších destinací a nějak mě tam sami od sebe asi nechtěli poslat. Ale hlavně proto, že jsem potřebovala mít jednu neděli na 100% volno na zkoušku z čínštiny. A jelikož pobyt byl od nedělní noci do čtvrteční noci, návrat do Pekingu v pátek v noci, tak mi to krásně vyšlo s naším povinným odpočinkem po letu.

MADRID

Odlet ze Shenzhenu, v posádce s kolegyní Korejkou a kapitánem ze Španělska jediní cizinci, jinak Číňani z báze v Shenzhenu. Let byl v pohodě, bylo super, že jsme doletěli večer, neměla jsem tak problém se spánkem v noci.

První den…

…ráno po snídani jsem jela do města, natěšená, protože hurááá, poprvé v Madridu! Začala jsem v Buon Retiro Park, kde jsem se krásně prošla, parky jsou moje srdcovka ♥. Poté do centra přes Puerta de Alcalá, Plaza del Cibeles k Puerta del Sol. Prošla jsem si i nějaké obchody a hlavně! Případ nouze: koupila jsem si v Primarku bundu, protože byla ráno docela velká kosa a na to jsem nějak nebyla připravena. Letní šaty, sukně a nakonec jsem je z kufru ani nevyndala.

Druhý den…

…jsem vyrazila ven až odpoledne, protože jsem nějak neměla ráno náladu na lidi a chtěla jsem se ještě trochu dospat. Pak jsem potřebovala něco klidnějšího, tak jsem začala v zahradách Campo del Moro s Královským palácem. Pokračovala jsem k egyptskému chrámu Debod, odkud byl i fajn večerní výhled na město. Skončila jsem v Jardin de Sabatini u Královského paláce, pak začalo pršet, tak jsem se schovala v nejbližším supermarketu, nakoupila si mňamky na hotel a jela jsem zpět.

Třetí den…

…jsem chtěla jet někam na výlet, tak se ke mně připojila kolegyně Korejka a vyrazily jsme do města k místu odjezdu našeho autobusu. Výlet jsem opět zabookovala na TripAdvisoru. Člověk se nemusí o nic starat, řešit, prostě pohoda. Začaly jsme ráno klášterem a královským sídlem
svatého Vavřince v El Escorialu, kde jsme měly prohlídku. Poté jsme se přesunuli do Údolí padlých. Tam to mělo úžasnou atmosféru, všude kolem mlha. A bazilika, opravdu magické místo. Jen mě štvali někteří návštěvníci, že se na takovém místě neumí chovat a držet pusu… Kříž na vrcholu pomníku nám mlha odhalila jen na chvilku, takže jsem stihla jednu fotku a zase se schoval do bílého kabátku 🙂

A naše poslední zastávka: krásné městečko Segovia. Slavný akvadukt, katedrála a nakonec prohlídka pevnosti Alcázar. Samozřejmě nejdřív obídek, s prázdným žaludkem je to otrava někde chodit po městě!

Poslední den už jsem se jen tak poflakovala kolem hotelu, jen jsem si sjela něco málo koupit a tím to haslo. Postel a spánek před nočním letem zpět do Číny.

V Pekingu mě pak čekaly dva místní lety, protože už jsem neměla dostatek času na mezinárodní let před inauguračním letem Shenzhen – Vídeň. Tak jsem si jen doma přestavila ložnici, mazlila kocoura, zašla na zkoušku z čínštiny a byl čas se zase vrátit do Shenzhenu. S posádkou jsme měli schůzku ohledně našeho letu další den v noci, jinak jsem odpočívala a těšila se na novou linku.

Inaugurační let Shenzhen – Vídeň

Let byl trochu zpožděný (nojo, Shenzhen), posádka byla fajn až některé neschopné kolegyně (nojo, Shenzen). Fakt nechápu, ale je velký rozdíl mezi posádkami z báze v Pekingu a z báze v Shenzhenu, nebo třeba Haikou… A na inaugurační let by si fakt měli dát pozor, koho vyberou. Cestující ale byli v pohodě, samozřejmě před přistáním šampáňo, dort, focení. Po přistání vodní slavobrána, spousta fotografů, focení u letadla, až jsme konečně mohli frčet na hotel. Tam jsem se definitivně rozhodla, že odjedu domů!

4 hoďky ve vlaku do Prahy, pak jsem vystoupila v Ústí nad Labem a šla jsem slavit bráchovo narozky. Takže jsem šla spát až po cca 47hodinách. Ale 4 dny doma? Paráda. Stihla jsem toho dost, navštívit i konzervatoř a svoji milou profesorku klavíru, zajít na oběd s angličtinářem, prostě to, na co nikdy není čas, když letím víkendovou Prahu. Taky dost dobrého jídla od maminky, návštěvy, kocoury, klasika.

Letět zpátky se mi samozřejmě vůůůbec nechtělo. Ale jak jsme přišli do letadla, dostali jsme všichni růže, za úspěšný inaugurační let, tak mi to trochu zvedlo náladu.

Po návratu do Pekingu jsme s Laurou a Káťou vyrazily na víkend mimo Peking – vodní městečko Gubei a další část Velké čínské zdi. Začátkem tohoto týdne jsme šly na US ambasádu, zažádat si o jiný druh víza. Máme klasické vízum pro posádku, ale na jednu linku potřebujeme vízum pro turisty. Máme totiž lety do Tijuany, ale jelikož tam není super bezpečno, budeme mít pobyt v San Diegu. Na ambasádě jsme tedy nechaly naše milované cestovní pasy a užíváme si týden místních letů. Naštěstí mi nedali žádné brzké ranní zabijáky! Ale hezky odlety pozdní odpoledne / večer, dost spánku, dva dny volna a dnes mě čeká poslední. To dám!!

O víkendu mimo Peking napíšu další článek a spojím to s dalším letem, co mě čeká tento následující týden. Poletím do této destinace podruhé, je to moje srdcovka, ale nyní to bude ještě lepší… Nechte se překvapit ♥ já se nemohu dočkat!

Mějte fajn zbytek víkendu a celý pracovní týden.

Pac!